Vládní politika vůči EU postrádá koncepci, říká levice

Odmítnutím připojit se k paktu EU, který signatářské země zavazuje k dodržování rozpočtové kázně a k němuž se dosud přihlásilo 25 členských zemí EU, česká vláda dobrovolně vyklízí pozice. Česká levice je navíc přesvědčená o tom, že politika Nečasova kabinetu vůči EU je nečitelná, protože postrádá ucelenou koncepci.

Vlajky ČR, EU
Zdroj: WikimediaCommons.org, autor: Aktron.

Zatímco 25 států Evropské unie na začátku března přistoupilo k tzv. fiskální smlouvě, která má signatářské země přimět k tomu, aby se v oblasti rozpočtové politiky chovaly zodpovědně, Česká republika spolu s Velkou Británií zůstala prozatím stát stranou.

Premiéru Petru Nečasovi (ODS) se na fiskálním paktu nelíbí hned několik věcí. Zaprvé se jedná o nezaručenou plnou účast českých zástupců na tzv. eurosummitech, zadruhé jde o nevyjasněný postup při ratifikaci smlouvy a v neposlední řadě premiér v dokumentu postrádá  i důraz na dluhové kritérium.

Česká levice ale přístup vlády kritizuje. Podle nejsilnější opoziční strany ČSSD je rozhodnutí o neúčasti na mezinárodní dohodě důkazem toho, že vládě chybí ucelená koncepce politiky vůči EU.

Podle Jana Hamáčka, sociálnědemokratického poslance a místopředsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, poslední kroky české vlády na poli evropské politiky „hraničí až s ohrožováním naší pozice v rámci celého procesu evropské integrace“. Hamáček to uvedl na nedávné diskusi levicového think tanku Cesta.

Česká republika dělá podle jeho slov velkou chybu, když pod taktovkou současného kabinetu spoléhá „na účelová a nepochopitelná spojenectví“ (s Velkou Británií) a opomíjí spojenectví přirozená. „V průběhu českého předsednictví se ukázalo, že Němci jsou schopni Česku ve spoustě věcí pomoct. Dohody, které s nimi byly uzavřeny, platily,“ uvedl Hamáček a dodal, že kromě Německa by Česká republika měla svou politiku zaměřit také na své další přirozené partnery, kterými jsou státy ležící ve střední Evropě.

Nedostatečná koncepce a dvoukolejnost

Neúčast českého premiéra na fiskálním paktu EU (a jeho volba orientace na Británii), která mnohé pozorovatele, doma i za hranicemi, překvapila, tak podle Radky Drulákové, odborné pracovnice Střediska mezinárodních studií Jana Masaryka Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze, přispěla významnou měrou k tomu, že politika České republiky vůči EU působí navenek „nečitelně“.

Samotnou podstatu, proč se Česko dočkalo od našich zahraničních partnerů nálepky nečitelného a nespolehlivého partnera, lze pak podle Drulákové vystopovat už v koncepčním materiálu české zahraniční politiky, který minulý rok vznikl na Ministerstvu zahraničních věcí. Část, která je v dokumentu věnována právě EU, prý obsahuje vágní formulace a postrádá detailnost.

Neexistence ucelené koncepce, jak vystupovat vůči EU a hájit v ní české zájmy, je tím, co vládě nejvíce brání reagovat na aktuální problémy, souhlasí Hamáček. „Jediným způsobem, jak zajistit fungování státu v tomto prostředí, je nastavit jasné priority a vysoký stupeň koordinace postupu při jejich realizaci. Tady dle mého názoru vláda selhala,“ dodal s odkazem na tzv. dvoukolejnost české zahraniční politiky ztělesněnou postavami dvou státních tajemníků, kteří mají na starosti evropské záležitosti – první byl do úřadu uveden premiérem Nečasem a druhého jmenoval ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09).

Jablkem celého sváru je otázka, zda jsou evropské záležitosti součástí zahraničně-politické agendy. Zatímco premiér Nečas je o tom přesvědčen, ministr Schwarzenberg si myslí opak.  

Levice hledá sama sebe

I když kontrola spojená s kritikou politiky, kterou realizuje vláda, a snaha o její změnu patří k hlavní náplni práce opozice, očekává se, že by její zástupci měli mít pro případ potřeby v záloze funkční alternativní řešení.  

Podle již citované Radky Drulákové z VŠE právě toto České straně sociálně demokratické mnohdy chybí. 

„ČSSD je reaktivní a vymezuje se vůči tomu, co chce ODS. Nezaznamenala jsem, že by sama řekla, co chce v EU dělat,“ uvedla. 

Jan Hamáček částečně souhlasí. Podle něj sociální demokraté sice vědí, kam by měli EU směřovat, nemají už ale zcela jasno v tom, co na konci této cesty hledat. „ČSSD ví, co chce, na druhou stranu ale nejsme schopni se shodnout na míře a tempa integrace,“ uvedl. 

Nahradila nás TOP 09? 

Petr Kratochvíl, zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, je přesvědčen o tom, že pozice české levice vůči evropské integraci je z velké části dopředu dána rozložením politických sil doma. Od devadesátých let se české politické strany dají kategorizovat do čtyř skupin: na proevropskou a euroskeptickou levici a proevropskou a euroskeptickou pravici. Zvláštností českého politického systému je pak podle Kratochvíla fakt, že od této doby až donedávna v České republice neexistovala žádná pravicová strana, která by vykazovala jasně proevropský postoj. 

Sociální demokracie tak podle Kratochvíla automaticky a přirozeně toto místo zaplnila, protože se tím vymezuje vůči občanským demokratům jako největšímu reprezentantu pravicového euroskepticismu.  

„Tato strategie, která se postupně stávala jakousi identitou ČSSD v zahraniční politice, fungovala poměrně úspěšně po určitou dobu. V poslední době to už ale z řady důvodů neplatí,“ řekl Kratochvíl. Prvním z nich je podle něj „existence představy o levicové, liberální a proevropské straně, která nás nutí k tomu, abychom často bez reflexe konkrétní politiky přijímali opatření EU, jež jsou ve své podstatě pravicová“.  

Dalším důvodem je pak příchod nové politické strany TOP 09, která je pravicově orientovaná a zastává vůči EU a evropské integraci kladný postoj. To podle Kratochvíla způsobuje, že pokud sociální demokracie přistoupí na kritiku vládní politiky vůči EU, její vlastní kritika se stává „bezzubou“. Jako vysvětlení nabízí fakt, že program ODS a TOP 09 je takřka identický a odlišuje se pouze v postoji vůči EU. Kritika ČSSD je tak mnohdy stejná jako kritika konzervativní pravicové „topky“, která je navíc součástí vládní koalice. 

Částečným lékem by podle Kratochvíla z ÚMV mohla být „politizace evropských otázek“, jinými slovy nastartování domácí debaty o důležitých tématech, která se projednávají na unijní úrovni. Podstatou těchto diskusí by mělo být hledání odpovědí na otázky, zda je to či ono opatření, s nímž přicházejí evropské instituce, přínosem pro liberální levici či nikoliv. 

Stanoviska: 

„Poslední prioritou české evropské politiky bylo vstoupit do EU. Od té doby jsme si žádnou další nestanovili,“ uvedl Jan Hamáček, poslanec ČSSD a místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny ČR. 

„Jsme spíše menším státem, než středním, jak je Česká republika v Koncepci zahraniční politiky ČR označována, a nemůžeme si proto dovolit stejný postoj jako Velká Británie,“ uvedla Radka Druláková, odborná pracovnice Střediska mezinárodních studií Jana Masaryka Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. 

„Do roku 2014, kdy bude vládnout současná vláda, by úplně postačilo, kdybychom přestali být břemenem,“ prohlásil Jakub Patočka, novinář a šéfredaktor internetového Deníku Referendum. 


Článek vychází z diskuse „Čím může Česká republika přispět Evropě? Vize a re-vize české levice“, kterou uspořádal Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice, a levicový think tank CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii.

REKLAMA
REKLAMA