STUDIE: Češi jsou národ euroskeptiků. Olej do ohně přilily současné krize v EU

Vysoký počet přicházejících migrantů do Evropy, ekonomická a finanční krize či požadavky Velké Británie na reformu EU představují největší výzvy, kterým evropská osmadvacítka v současné době čelí. V posledních letech a měsících tak v řadě členských zemí rostou euroskeptické nálady a stále častěji se řeší, zda evropskou integraci prohlubovat, nebo se raději držet zpátky. Co si myslí evropští občané a je EU schopná na aktuální problémy rychle reagovat?
EU v krizi
zdroj: shutterstock.com; autor: symbiot

Zatímco před rokem 2008 Evropská unie zažívala růst a integrace se prohlubovala rychlým tempem, dnes čelí evropská osmadvacítka vážným výzvám. Situace se v EU změnila především v souvislosti s ekonomickou a finanční krizí, která postihla všechny členské země, některé se z ní však dokázaly otřást rychleji než ostatní. V posledních letech je v celé EU navíc patrný nárůst pravicových či levicových euroskeptických stran, jako je strana UKIP ve Velké Británii, Národní fronta ve Francii nebo Syriza v Řecku.

Georgieva. „Evropa prochází nelehkými časy a čelí několika existenčním výzvám. V takové době ale nesmíme zapomínat na to, co jsme v Evropě dokázali.“

V souvislosti s výzvami a krizemi, kterým dnes Unie čelí, se dá v jednotlivých členských zemích pozorovat rostoucí nedůvěra občanů vůči evropskému projektu. Jak na tom dnes Evropané skutečně jsou ve vztahu k EU, se rozhodla prozkoumat Nadace Friedricha Eberta (Friedrich-Ebert-Stiftung) v nové studii, která se ptala občanů osmi zemí na největší výzvy a obavy, kterým EU v současnosti čelí.

Průzkum proběhl ve čtyřech zakládajících státech (Německo, France, Itálie, Nizozemsko), ve dvou západních zemích, které se přidaly o pár let později (Španělsko 1986 a Švédsko 1995) a v České republice a na Slovensku, které přistoupily v roce 2004. V jednotlivých zemích se obavy z dnešních výzev výrazně liší.

Jak průzkum ukázal, v Česku a na Slovensku, kde je počet příchozích migrantů nejmenší, lidé považují za největší výzvu současnou migrační krizi. Zatímco například v Německu, které v loňském roce přijalo víc než jeden milion migrantů, tento problém trápí 64 % lidí, v Česku a na Slovensku se k této obavě přihlásili tři ze čtyř respondentů. Podle většiny Čechů (72 %) a Slováků (69 %) by problém imigrace měl být navíc řešen na národní úrovni. Španělsko (82 %), Itálie (80 %) a Francie (75 %) se zase nejvíce bojí špatné ekonomické situace a nezaměstnanosti. Dalšími zmíněnými problémy byl například i terorismus či zajištění míru.

Že EU stojí před nelehkými výzvami, si myslí i eurokomisařka Kristalina Georgieva. „Evropa prochází nelehkými časy a čelí několika existenčním výzvám v čele s masivním příchodem žadatelů o azyl a také otázkami spojenými s další evropskou integrací. V takové době ale nesmíme zapomínat na to, co jsme v Evropě dokázali,“ řekla EurActivu s tím, že ve světě je EU obdivována například za funkční právní stát a vysoký životní standard.

Kamenem úrazu je migrace a krize eurozóny

Podobný pohled na nejzávažnější evropské výzvy, jaké vyplynuly z průzkumu, vyjadřují i čeští poslanci Evropského parlamentu, které EurActiv oslovil.

„Vedle permanentní práce na evropské legislativě směřující zejména k dobudování a zlepšování prostředí jednotného trhu jsou před EU také výzvy mimořádné: zvládnout uprchlickou a migrační krizi, posílit svůj mezinárodní vliv, obnovit hospodářský růst a stabilizovat eurozónu,“ říká europoslanec Petr Ježek (ANO/ALDE). V souvislosti s britským referendem a dalšími současnými problémy, které testují schopnosti Unie, však považuje za největší aktuální výzvu udržet EU pohromadě.  

Podle europoslance Jana Zahradila (ODS/ECR) musí EU řešit tři zásadní výzvy: krizi eurozóny, současnou migrační situaci a institucionální reformu.

Miliardové transfery ze severu na jih eurozóně v podstatě jen koupily na pár let klid, dokud finanční pomoc neskončí. V případě migrační vlny zatím EU dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým. Místo ochrany vnější hranice a spolupráce s partnerskými zeměmi se skoro rok řešily nesmyslné kvóty. A konečně, pod tíhou britského referenda, se EU pomalu začíná zabývat úpravou institucionálního systému EU tak, aby více reflektoval realitu 21. století,” říká Zahradil.

Zastavení nekontrolované migrace do EU z Turecka, boj s terorismem nebo posilování vnitřní bezpečnosti Unie jsou největší výzvy podle europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL/EPP). „Důvodem je především strach, který zanechaly opakované pařížské útoky a který mění i nálady v Evropské unii a prolíná se všemi jejími kroky.“

Podobně to vidí i europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD/S&D), podle které představují největší výzvy nestabilní regiony v bezprostředním sousedství EU a rozmach světového terorismu.

EU není schopná na výzvy reagovat

Jak vyplývá z průzkumu, sedm z deseti respondentů se domnívá, že současný evropský politický systém není schopný se s dnešními mimořádnými výzvami vypořádat. Nejvíc skeptičtí jsou s 80 % Španělé a Italové, naopak nejméně Nizozemci (62%).

Stálé, rutinní výzvy v zásadě zvládá. Ale s mimořádnými jako je uprchlická a migrační vlna se pere a zatím se jí moc nedaří,“ myslí si Ježek, podle kterého je hledání shody mezi 28 členskými státy obtížné, a při řešení výzev tak země dokáží najít pouze nejmenší společný jmenovatel.

„Systém jedné evropské vlády by byl samozřejmě efektivnější, ale neodpovídal by současným představám většiny Evropanů, kteří mají úzký vztah ke svému národnímu státu a mnohdy různé názory,“ dodává Ježek. Zásadní změny v prohlubování integrace nejsou v souvislosti se současnou situací aktuální, a lze se tak snažit pouze o dílčí vylepšování stávajícího systému, tvrdí.

Naopak Zahradil prohlubování integrace jako řešení rozhodně nevidí. „Unie si roky vytváří složitá pravidla, aby pak nakonec, když dojde na lámání chleba, postupovala neracionálně, dogmaticky a v rozporu s těmito pravidly. Každá složitá situace byla zatím využita k prosazování hlubší integrace a k utvrzení federalistického dogmatu,“ uvedl s tím, že pokud bude EU takto postupovat dál, nemůže přežít.

44 % Čechů tvrdí, že členství v EU znamená spíš nevýhody než výhody.

Zahradilův pocit zjevně sdílí i řada evropských občanů. Podle průzkumu jsou totiž Češi, ale i Slováci, Švédi a Nizozemci vůči dalšímu převádění národní suverenity na evropskou úroveň velmi skeptičtí. Dalšímu prohlubování integrace by se nebránily státy stále postižené ekonomickou krizí – Španělsko a Itálie. Do třetí, nejvíc proevropské skupiny spadají země, které představují tradiční motor evropské integrace, tedy Německo a Francie.

Podle Zdechovského není EU schopná na výzvy adekvátně reagovat proto, že jí chybí silní lídři na postu komisařů. „Současná komise není odborně špatná, nicméně často jí chybí schopnost jednoznačně věci prezentovat a měnit. Myslím, že pokud chceme větší a rychlejší reakci unie, musíme změnit výběr politiků, které samotnou Evropskou unii řídí.“

Jak tvrdí Sehnalová, EU by se neměla upínat vždy k jedinému řešení, které se prosazuje „hlava nehlava bez řádného naslouchání a otevřenosti i jiným variantám a bez zvážení důsledků takových rozhodnutí“.

Česko – národ euroskeptiků

O silném euroskepticismu Čechů vypovídá další údaj studie, podle kterého je 44 % lidí v Česku (o deset procent víc než je evropský průměr) přesvědčeno, že členství v EU přináší spíše nevýhody než výhody. Česko tak z osmi zkoumaných zemí v tomto ohledu představuje největšího „euroskeptika“ a je následováno Švédskem, Itálií a Nizozemskem. Na opačné straně stojí Španělsko, kde vidí členství jako nevýhodné je 22 % dotázaných. Podobně jako Španělové odpovídali i Němci (25 %) a Slováci (28%).

Proč jsou právě Češi nejvíce proti-evropsky naladěný národ?

Podle Zdechovského by za tím mohla stát malá znalost procesů EU, kdy si lidé myslí, že někdo rozhoduje o nás bez nás. „Věří politikům, kteří jsou neinteligentní, nemocní, notoričtí lháři nebo absolutně neschopní si cokoliv o Evropské unii zjistit. A to považuji za obrovskou českou chybu. Je škoda, že nedokážeme více využívat toho, že jsme součástí nejvyspělejších zemí na světě a neustále na něco nadáváme,“ tvrdí.

Podobně to vidí i Ježek, podle kterého bychom na členství v EU měli vidět i pozitiva. „Problém možná obecně je, že pozitivní věci, které fungují, považujeme za samozřejmost, a vnímáme spíše ty negativní, které mají i větší publicitu. Jistě, je třeba se snažit šířit objektivní informace, ale jak víme, dopad je jen omezený,“ řekl redakci. Na popularitě prý Unii nepřidaly ani současné krize, a bude proto záležet, zda se EU popsaných výzev zhostí lépe než dřív.

I europoslankyně z frakce S&D tvrdí, že je mnoho Čechů do jisté míry obecně skeptických, za což prý částečně může deziluze posledních 25 let, od kterých lidé očekávali více. „Onen návrat do Evropy, pokud se týká sbližování životní úrovně, zůstal na papíře. Unii vnímají jako spoluviníka,“ myslí si Sehnalová.

Česku podle ní chybí hlubší diskuse o tom, co je smyslem EU a že nejde pouze o peníze z fondů. „Nemohu si odpustit poznámku, že v tom za uplynulá léta sehrála svou roli hlavně média, včetně veřejnoprávních,“ říká europoslankyně s tím, že české sdělovací prostředky buď nemají o cokoliv evropského zájem, nebo se potýkají s nepochopením rozhodovacích procesů či vůbec fungování EU. „Ale tím nechci říci, že EU nenese na euroskeptickém vnímání žádnou vinu. Tou hlavní je podle mne velká dávka pokrytectví,“ dodává Sehnalová.

Český euroskepticismus se dá vyčíst i z dalšího údaje průzkumu. Na otázku: „Jaký termín se vám v souvislosti s EU spíše vybaví“, 57 % Čechů odpovědělo „riziko“ a 37 % „šance“, čímže se tuzemsko opět postavilo na nejvíce protievropský konec tabulky.

Podle Zahradila však nejde o euroskeptický pohled, jako spíš o eurorealistický. „Češi jsou obdobně jako například Nizozemci prakticky orientovaný národ a klady a zápory EU hodnotí na konkrétních příkladech. Nenaletí tedy tak jednoduše na prázdné floskule o evropanství a mnohem více hodnotí skutečné dopady, ať už pozitivní nebo negativní.”

Autor: Eliška Kubátová

span>
REKLAMA
REKLAMA