Seznam spočítá žádosti o vymazání na jedné ruce, Google mlčí

Český Google počet požadavků na vyškrtnutí z vyhledávání zveřejnit nechce, u Seznamu se jedná o pár lidí. I když se právo na vymazání dostává do veřejného zájmu až s obrovským nárůstem zpracovávání osobních dat, v právním řádu Evropské unie a České republiky už existuje dlouhou dobu.

Vyhledávač
Vyhledávač - Shutterstock.com

Zřejmě existuje hodně Evropanů, kteří by rádi dali zapomenout na svoji minulost. Největší vyhledávač světa Google od minulého pátku dává svým uživatelům možnost ve webovém formuláři požádat o vymazání odkazů na nežádoucí osobní data, která nejsou relevantní, aktuální nebo jiným způsobem nevhodná.

Jen první den formulář vyplnilo 12 tisíc evropských uživatelů. Google tak reagoval na rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie, podle kterého má každý uživatel „právo být zapomenut“. Kolik lidí zatím tuto možnost využilo u nás, nechce česká centrála specifikovat. „Google neposkytuje lokální data,“ sdělila EurActivu Lucie Bílková z PR agentury Grayling, která se stará o komunikaci americké společnosti.

Google přitom místní data minimálně v jednom případě poskytnul – loni zveřejnil, kolikrát si od něj česká policie vyžádala informace o jeho uživatelích a jak často jí vyhledávač vyhověl. „Prozatím se k tomu ani nechceme vyjadřovat. Všechno je zatím ve fázi řešení, bude o tom muset rozhodnout centrála. Není to nic jednoduchého,“ vysvětlila Bílková.

Pár lidí

Největší tuzemský konkurent Googlu, český vyhledávač Seznam, je v této otázce sdílnější. „Připravujeme interní postup, chcete-li interní kuchařku, podle kterého budeme do budoucna tyto typy žádostí vyřizovat,“ napsal EurActivu ředitel pro rozvoj byznysu v Seznamu Michal Feix. Společnost se zatím nerozhodla, jestli pro zpracovávání žádostí vyvine nějaký technologický nástroj, jako to udělal Google.

Po soudním rozhodnutí Seznam nezaznamenal zvýšený počet žádostí o vymazání z výsledků vyhledávání. „V kontextu aktuálního rozhodnutí nám dorazily první jednotky žádostí, což ale v celkovém počtu takových žádosti nevybočuje z obvyklého ročního průměru,“ vysvětlil Feix. „Seznam.cz takovéto typy žádostí dostával a řešil i před rozhodnutím Soudního dvoru.“

Spící zákon

Jak to, že český vyhledávač řešil tyto požadavky už dříve? Právo na likvidaci osobních údajů totiž v evropském právu existuje už od poloviny devadesátých let  a v tom českém od roku 2000. „Nemělo to marketingovou podporu, lidé o tom nevěděli,“ vysvětlila EurActivu v telefonickém rozhovoru advokátka Hana Gawlasová z kanceláře Kinstellar.

Do povědomí široké veřejnosti se podle Gawlasové ochrana osobních dat na internetu dostala až s mohutným nárůstem objemu informací, které společnosti sbírají o svých uživatelích. Technologické změny podle advokátky zohledňuje i iniciativa viceprezidentky Evropské komise Viviane Reddingové na reformu ochrany dat, kterou zahájila v roce 2010. Upravenou legislativu letos v březnu už schválil Evropský parlament, pro jeho platnost o ní ještě musí hlasovat Rada EU. Ochrana osobních dat se v ní už propojila s ochranou soukromí.

Američtí kritici evropského rozhodnutí poukazují na konflikt s právem na informaci. Fakt, že Soudní dvůr v tomto případě upřednostnil právo na soukromí, podle advokátky neznamená, že bude v dalších případech postupovat stejně. „Evropská unie se snaží, aby tato práva byla v rovnováze,“ vysvětlila Gawlasová.

Rozdíl proti USA je podle ní hlavně v praxi. „Ve Spojených státech dochází k opravdu silné samoregulaci. Firmy si samy stanovují pravidla, jak soukromí chrání. Používají to jako konkurenční výhodu,“ řekla EurActivu právnička. „I Google sám tlačí na ochranu osobních údajů, mají to dobře propracované. Na druhou stranu tomu samozřejmě jejich obchodní model moc nenapomáhá, protože se dotýkají obrovského množství informací.“

Autor: Jan Pavec

REKLAMA
REKLAMA