Přispívají inovace k nezaměstnanosti v Evropě?

Inovace, které jsou pro růst ekonomiky důležité, mění pracovní trh. Moderní technologie a nové postupy přinášejí nové pracovní příležitosti, na druhou stranu ovlivňují poptávku po méně kvalifikovaných pracovnících. Situaci by proto podle některých odborníků prospěla změna systému vzdělávání.

inovace
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: pakorn.

Poslední data Evropského statistického úřadu potvrdila, že nezaměstnanost v Evropské unii nadále roste: v letošním únoru se vyšplhala na 10,9 %. Přestože se Česká republika v tomto ohledu řadí mezi nejúspěšnější státy evropské sedmadvacítky, i zde je patrný pozvolný nárůst – v únoru dosáhla nezaměstnanost 7,2 % a bez práce je tak v České republice bezmála 586 tisíc obyvatel.

Někteří odborníci upozorňují na to, že na situaci na trhu práce může mít vliv i rozvoj inovací v podnikání. Postupná transformace ekonomiky pomocí nových technologií a postupů totiž přináší odlišný typ pracovních příležitostí, než na které byl průmysl zvyklý. Poptávka po méně kvalifikovaných zaměstnancích pak klesá.

„Trh se dnes snaží o dosažení maximálních efektů s vynaložením minimálních nákladů,“ myslí si Martin Potůček z Centra pro ekonomické a sociální strategie UK. 

„Proto tu je samozřejmě hlad i po takových inovacích, které pomohou uspořit náklady na pracovní sílu,“ dodal. Přitom jednou ze změn, které si lze pod takovými úspornými opatřeními představit, je například nahrazování lidské práce stroji a moderními technologiemi. Růst nezaměstnanosti může být jeho následkem.

Bez inovací by práce nebylo

Ti, kteří vidí budoucnost v inovacích, nijak nezpochybňují, že modernizace se na trhu práce skutečně podepisuje, na druhou stranu mezi zaměstnaností a inovacemi nevidí rozpor. Kdyby podniky stagnovaly a na svůj další rozvoj rezignovaly, mělo by to vliv na jejich konkurenceschopnost. To by pak ve výsledku vedlo k hospodářskému poklesu a propouštění zaměstnanců.

Podobný názor má i Jaromír Marušinec, který působí při Vysokém učení technickém v Brně. Aktivně se věnuje inovacím v automobilovém průmyslu a podporuje rozvoj elektromobilů jako inovativního odvětví, jehož chytré využití podle něj může pomoct nejen životnímu prostředí, ale i české konkurenceschopnosti.

„Musíme naši situaci vnímat v globálním měřítku. Jakmile by firmy ve svém odvětí přestaly inovovat, celá výroba se přesune do zemí, kde je pracovní síla mnohem levnější,“ vysvětlil Marušinec. „Místní zaměstnavatelé v takovém případě zkrachují a nezaměstnanost poroste po celé zemi,“ doplnil. 

S tím, že inovace mohou zaměstnanost ohrozit souhlasí i Martina Jakl, která se ve společnosti SwissCzech Technology Transfer zabývá mimo jiné inovativním managementem. Příkladem může být podle ní nejmenovaná textilní firma ze Dvora Králové nad Labem, města s bohatou textilní tradicí, která se rozhodla na místo zavedených látek vsadit na moderní technologické textilie. To s sebou přirozeně přineslo automatizaci a s ní i propouštění, ale také ekonomické úspěchy, vysoké odvody daní a lepší péči o zaměstnance.

„Na druhou stranu ve Dvoře Králové stále žije mnoho nedostatečně vzdělaných lidí, pro něž práce v takto inovativních podnicích není,“ poznamenala Jakl. Město či stát podle ní mají různé prostředky, jimiž mohou v zájmu méně kvalifikovaných pracovníků uměle udržovat další textilní firmy. To by ale nemělo velký smysl, protože proti asijské konkurenci by podle ní stejně v dlouhodobém horizontu neuspěly. 

„Problém by se podporou neinovativních zaměstnavatelů spíše jen oddálil, než vyřešil,“ řekla EurActivu.

Nezaměstnaných přibývá, kvalifikovaných není dost

Ze slov Martiny Jakl vyplývá, že s inovacemi jde ruku v ruce potřeba kvalifikované pracovní síly. S tím souhlasí i Martin Potůček z Univerzity Karlovy a připomíná, že k inovacím je potřeba odpovídající politika vzdělávání. 

„Tady český stát fatálně selhal,“ zdůraznil. „Nemá dostatečnou koncepci, podle níž by se školství přizpůsobovalo potřebám trhu,“ dodal. Veřejné vysoké školy tak opouštějí kvalitní absolventi, kteří jen těžko hledají uplatnění.

Martina Jakl souhlasí s tím, že školství zatím nemá dostatečnou motivaci orientovat se na požadavky průmyslu. Na druhou stranu problém kvalifikovanosti je podle ní aktuální i v sousedním Německu či Švýcarsku, přestože v těchto zemích funguje tzv. systém duálního vzdělávání, který na přímé spolupráci firem a škol staví (více na EurActiv 6.12.2012).

Nemůže za to pouze způsob vzdělávání, ale určitý vliv má i společenská nálada nebo to, co považuje společnost za „dobrou kariéru“. Pohodlné a slušně placené zaměstnání bývá žádanější než třeba riskantní cesta podnikatele – navíc může být i okolím lépe hodnocené.

„Jedná se tedy spíše o celospolečenský problém, který v potížích školství vrcholí – i když i to svoji část viny nese,“ řekla Jakl. 

Spásná rekvalifikace podle severského vzoru?

Podle již citovaného Martina Potůčka k současnému stavu, kdy české ekonomice chybí dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří by se uplatnili v inovativních odvětvích, přispívá i nedostatečně funkční systém celoživotního vzdělávání. 

„Mluví se o něm léta, ale až na výjimky se v České republice ještě neujal,“ uvedl Potůček.

Dobré příklady existují například na severu Evropy. „Skandinávský“ model podle Potůčka ale předpokládá i vysoké zdanění a zejména schopnost politiků uvažovat v dlouhodobém horizontu. Což podle něj u nás stále chybí. 

Na výhody severského přístupu k zaměstnanosti upozorňuje i poslanec Jiří Krátký (ČSSD). Například ve Švédsku, kde podle posledních údajů Eurostatu dosahovala míra nezaměstnanosti 8 %, je podle něj klíčové, že politika celoživotního vzdělávání pracuje s jednotlivci.

„Rekvalifikace ve Švédsku neznamená jenom nějaký kurz, ale postupné provedení jednoho člověka napříč pracovním trhem,“ řekl Krátký. „Stát nezaměstnanému nejprve pomůže získat základní pracovní místo, kde se musí otáčet, a pak jej dále sleduje.“

Když se zaměstnanec osvědčí a má dobré nápady, podpora tím nekončí, dodal Krátký, který má prý se švédským modelem osobní zkušenosti. Jedinec je motivován hledat stále kvalifikovanější pozice, které odpovídají jeho schopnostem a možnostem.

„Od soustruhu v nábytkářské firmě se tudíž může vypracovat třeba na jejího designéra – a to díky tomu, že snaha o rekvalifikaci nekončí ve chvíli, kdy člověk dostane práci,“ doplnil Krátký.

Článek vznikl u příležitosti konání diskuse Inovace a budoucnost práce, kterou uspořádala platforma Zvonečník ve spolupráci s Masarykovou demokratickou akademií, občanským sdružením Mladí zelení, Deníkem Referendum a Friedrich-Ebert-Stiftung – zastoupení v České republice.

REKLAMA

REKLAMA