Kdo jsou whistlebloweři a jak je bude Česká republika chránit?

Vláda připravuje návrh právní ochrany pro whistleblowery, tedy osoby, které oznámí trestné jednání, k němuž dochází v jejich zaměstnání. Podle místopředsedkyně vlády Karolíny Peake i odborníků je těmto lidem především potřeba poskytnout jistotu a změnit jejich obraz ve společnosti.

Píšťalky (whistleblowing)
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Robert Cochrane

Již za rok by mohla v České republice začít fungovat právní ochrana tzv. whistleblowerů (z anglického whistleblowing, doslova „pískání na píšťalku“– pozn. red.). Jde o zaměstnance, kteří v dobré víře upozorní na trestněprávní jednání na svém pracovišti, které směřuje proti veřejnému zájmu.     

Místopředsedkyně vlády Karolína Peake (LIDEM) ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí připravila návrh věcného záměru zákona, který by měl oblast whistleblowingu řešit.

Návrh nyní jednotlivé resorty projednávají v připomínkovém řízení. Do konce listopadu by pak měl vzniknout samotný návrh právní úpravy, která by se stala součástí antidiskriminačního zákona. Podle Peake by měla ochrana oznamovatelů začít fungovat od září příštího roku.

Whistleblowingem se Úřad vlády zabývá již od roku 2010, kdy začal připravovat strategii boje proti korupci. Letos proto Sekce pro koordinaci boje s korupcí vypracovala analýzu, která měla zmapovat, jaká situace v této oblasti v Česku panuje.

Práskači a udavači

„Účelem diskuse je zejména vysvětlení pojmu whistleblowingu a změna obecného postoje společnosti k oznamovatelům jako takovým. Stále se poměrně často setkáváme s označením těchto osob jako ‚práskačů‘ či ‚udavačů‘, a to i v rámci oficiální komunikace ve veřejné správě,“ sdělila v létě EurActivu místopředsedkyně vlády.  

Na potřebu právní úpravy whistleblowingu upozorňovaly již delší dobu zejména nevládní organizace, které se ve svých právních poradnách s whistleblowery setkávají nejčastěji.

„Člověku, který přijde s nějakým podnětem, je třeba slíbit, že dostane nějakou ochranu. Zpočátku nebylo jisté, jestli bude připraven zákon nebo nelegislativní řešení. Rozhodli jsme se však zvolit legislativní řešení. Další opatření, jako například kodexy na úřadech, lze pak zavádět postupně,“ řekla Marta Léblová, která jako referentka Sekce pro koordinaci boje s korupcí měla přípravu věcného záměru zákona na starosti.

„Zkušenosti, které s whistleblowery prozatím některé neziskové organizace u nás mají, jasně ukazují, že hlavní podporou, kterou očekávají, je právní rada a hlavně psychická podpora,“ vysvětlil Petr Vymětal z Vysoké školy ekonomické, který vystoupil na workshopu k whistleblowingu, který v Praze pořádalo zastoupení nadace Friedrich-Ebert-Stiftung v ČR a na Slovensku.

Kdo je whistleblower?

Jedna ze zásadních otázek při přípravě návrhu spočívala v tom, jak široce bude právní ochrana whistleblowerů pojata. Úřad vlády proto ve zmíněné analýze vypracoval tři varianty. Nejširší z nich počítala s poskytováním ochrany všem fyzickým osobám, které oznámí protiprávní jednání a pomohou k objasnění případu. Druhá se zaměřovala na ochranu fyzických osob, které oznamují trestněprávní jednání.

Již v průběhu přípravy analýzy však bylo jasné, že přednost dostane nejužší varianta, která stanoví pravidla ochrany pro zaměstnance, kteří oznámí trestněprávní jednání, k němuž dochází v místě, kde pracují.

S tím nesouhlasil například Svaz měst a obcí ČR, který požadoval, aby právní ochranu získaly všechny fyzické osoby, které oznámí trestněprávní jednání.

„Nejsem zřejmě sám, kdo si od návrhu zákona o whistleblowingu sliboval více. Ochrana oznamovatelů by totiž podle mého měla být co nejširší – vztahovat by se tedy měla prakticky na kohokoli, přičemž předmětem oznámení by neměla být pouze trestná jednání či dokonce jen korupční trestné činy,“ řekl EurActivu také poslanec TOP09 Jan Farský.

To, že všechny případy se nemusejí pohybovat jen v rovině trestního práva, potvrzují podle právničky Radky Pavlišové i zkušenosti Transparency International (viz rozhovor).

„Často se stává, že nekalé praktiky nevyplývají pouze ze zaměstnanecko-zaměstavatelského vztahu,“ řekl Vymětal. Pokud totiž například dodavatel ví, že obchodník se dopouští porušování zákona nebo jednání proti dobrým mravům, nebude moci právní ochrany využít, pokud se to rozhodne oznámit, vysvětlil.  

Třetí varianta

Podle Úřadu vlády však první i druhá varianta právní úpravy překračují definici whistleblowingu.

Z konzultací s  odborníky na trestní a pracovní právo podle Peake vyplynulo, že úprava zahrnující celou škálu protiprávních jednání se sice jeví jako ambiciózní, ale v podmínkách českého právního řádu není reálná. Riziko zneužití institutu whistleblowingu je prý také příliš vysoké.

„V neposlední řadě pak můžeme s ohledem na jistou kontroverzi tohoto tématu pokládat navrženou variantu jako nejprůchodnější v rámci legislativního procesu, a přesto stále plnící svůj účel. Pro zajímavost bych například uvedla stanovisko Českomoravské konfederace odborových svazů, která překvapivě pokládá právní úpravu poskytující ochranu oznamovatelům za nadbytečnou a hodnotí stávající právní prostředky jako dostačující,“ dodala.

Článek vznikl za podpory Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice.

REKLAMA
REKLAMA