Evropa zve členské státy do jádra, ČR ale stále váhá a směřuje tak k periferii

Budoucnost Evropské unie nejspíš leží ve vícerychlostní integraci a v budování unijního jádra. Nasvědčují tomu reakce členských států v debatě o budoucnosti Evropy i projev francouzského prezidenta. K užší a rychlejší integraci jsou přizvány všechny členské státy, které však zároveň nikdo k ničemu nenutí. Jak se k celé věci postaví Česká republika a jaké následky pro ni bude toto rozhodnutí mít?
eu
© Shutterstock / artjazz

S blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny a zintenzivňující se diskuzi o budoucnosti EU na úrovni členských států je důležité se ptát, jaké místo Česká republika v příštích letech zaujme v rámci Evropské unie.

Evropská komise v první polovině roku zveřejnila Bílou knihu, která představuje základní obrysy pěti možných vývojových scénářů. Události posledních týdnů ukázaly, že EU se ubírá k vícerychlostní Evropě a otázkou pouze zůstává, jak vysoká bude ta „nejvyšší rychlost“.

Francouzský prezident Emmanuel Macron by podle svých vyjádření rád vytvořil tzv. unijní jádro, jehož poznávacím znamením bude společná evropská měna. Svou vizi budoucí podoby evropské integrace podrobně představil ve svém rozsáhlém projevu proneseném koncem září na pařížské Sorbonně.

„Pouze na základě měnové a ekonomické Unie můžeme vytvořit základ integrované Evropy,“ uvedl a dodal, že „udržitelná hospodářská síla se může postavit pouze na společné měně“.

Důležitost eura ve svém tradičním projevu o stavu Unie připomněl i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, když zdůraznil, že povinnost přijmout společnou měnu mají kromě Velké Británie a Dánska všechny členské státy EU. Zmínil i možné vytvoření nového nástroje, který by státům mimo eurozónu pomohl euro přijmout.

Macron: Pouze na základě měnové a ekonomické Unie můžeme vytvořit základ integrované Evropy

Euro je podmínkou, stačit to ale nebude

S tím, že hlavním poznávacím znamením příslušnosti k budoucímu jádru EU bude společná měna, souhlasí i česká odborná veřejnost.

„Nedovedu si dost dobře představit, že by stát mohl být v jádru bez eura. Euro je nejen ekonomický, ale také politický nástroj a participace v eurozóně příslušnost k jádru do značné míry definuje,“ uvedl Petr Kaniok z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity.

„Minimální podmínkou toho, aby Česká republika mohla být v jádru EU a případně získat pozorovatelský status v eurozóně, je oznámení cílového data pro přijetí eura, případně doprovozené vstupem do mechanismu ERM2,“ doplňuje ředitel Institutu pro evropskou politiku Europeum Vladimír Bartovic.

Vícerychlostní Evropa ale skrývá víc.

„I v těch nejtěžších úkolech, které nás čekají, musíme jít kupředu a stále rychleji, a musíme živit své ambice. Žádný stát nesmí být vyloučen z této dynamiky, ale žádná země nesmí bránit v cestě těm, které chtějí kráčet rychleji nebo dojít dále,“ zdůraznil francouzský prezident ve svém projevu. „Evropa bude kráčet kupředu nejprve díky odhodlání několika mála členů,“ dodal.

Přijetí eura tak možná může být podmínkou pro rychlejší integraci, stačit to však nemusí. Členské státy, které to s užší integrací myslí vážně, budou muset nabídnout spolupráci a odhodlání i v jiných oblastech.

Ve svém projevu Macron uvedl hned několik příkladů budoucí užší spolupráce států, mezi které patří například vytvoření společné azylové a migrační politiky, změna zahraniční politiky a větší důraz na rozvojovou pomoc, jednotné zavedení sektorových daní, daní z finančních transakcí nebo daní z uhlíku, důraz na jednotný digitální trh, zdanění mezinárodních korporací nebo v poslední době často diskutovaná společná obranná politika.

Bartovic: Minimální podmínkou toho, aby Česká republika mohla být v jádru EU, je oznámení cílového data pro přijetí eura

„Na začátku příštího desetiletí musí mít Evropa jednotnou zásahovou sílu, společný rozpočet na obranu a společnou doktrínu,“ nastínil mimo jiné Macron. Obranná politika tak bude jednou z důležitých znamení Evropy více rychlostí.

Na posílení společné obrany se soustředí i Česko.

„ČR se aktivně podílí na diskusi o budoucím směřování EU a je jedním z tahounů v prohlubování obranné spolupráce mezi členskými státy. Právě náš aktivní přístup k obraně a bezpečnosti dokazuje, že Česká republika směřuje do jádra evropské integrace,“ uvedl před nedávnem pro server EurActiv státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař.

Evropa nám podává ruku do jádra, přijmeme ji?

Jak ale vyplývá ze slov francouzského prezidenta i předsedy Komise, samotná iniciativa v oblasti obrany stačit nemusí. Česká republika se proto i tak může ocitnout v pomyslném pomalejším pruhu integrace.

V takovém případě pak experti v mechanismu více rychlostí spatřují pro Českou republiku spíše nevýhody, které „pouhé“ zapojení do užší spolupráce v oblasti obrany nepřekoná. Příkladů pro mechanismus posílené spolupráce či jiné druhy užší a rychlejší integrace je totiž mnoho a zůstat pouze u jedné oblasti není naplněním Macronových vizí.

„Je jasné, že ne všechny státy platící eurem jsou automaticky součást jádra, ale stejně tak platí, že země mimo měnovou unii jsou takřka nutně (možná s určitou výjimkou Švédska) odsouzeny k perifernímu postavení,“ zdůrazňuje Vít Hloušek z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity.

„Je potřeba si uvědomit, že politické priority bude určovat jádro, a nikoliv periferie. Vícerychlostní Evropa totiž zdaleka nebude Evropou à la carte, z níž si státy budou vybírat, co se jim líbí, ale spíše Evropou jednoho silného jádra a několika více či méně divergujících periferií,“ dodává.

Podle Bartovice pak vytváření vícerychlostní Evropy pro Českou republiku výhodné není, jedná se však o realitu, se kterou se musíme vypořádat a musíme se jí přizpůsobit.

Hloušek: Je potřeba si uvědomit, že politické priority bude určovat jádro, a nikoliv periferie

„Pro ČR není vytváření vícerychlostní Evropy výhodné. Mnohem výhodnější by bylo, kdyby EU postupovala jednotně. Jelikož je však vícerychlostní Evropa realitou, mělo by být preferovanou možností každé české vlády účastnit se vyšší rychlosti. Podle mého přesvědčení je v bytostném zájmu ČR být v jádru EU,“ zdůrazňuje.

Postoj Emmanuela Macrona, nabádání Komise, ale i výsledky německých voleb, ve kterých již počtvrté zvítězila strana kancléřky Angely Merkelové, značí, že jádro EU bude sílit. Na druhou stranu z Paříže, z Berlína i z Bruselu opakovaně opakují, že z onoho rychlejšího integračního pruhu není nikdo předem vyloučen a „pozvánka“ je adresována všem členským státům.

„Pro Českou republiku by bylo nejvýhodnější se zapojit hned od začátku. Jen tak bude mít možnost přímo ovlivnit, jak budou nová opatření vypadat. Pokud se zapojí v pozdější fázi, bude její rozhodování probíhat v rovině ‚ber, nebo neber‘,“ myslí si Bartovic.

Vícerychlostní integrace přinese Evropě výhody

Pro samotnou Českou republiku tedy bude stěžejní to, jak s dalším prohlubováním vícerychlostních mechanismů naloží. Odborníci se podle uvedených vyjádření vesměs shodují, že základem směřování k integračnímu jádru je vstup do eurozóny, od které se ostatní vícerychlostní mechanismy budou odvíjet.

Jak již bylo zmíněno, euro ale nestačí, budoucí české vlády by proto měly užší spolupráci prosazovat i v jiných oblastech. Jednat by se mohlo i o oblast fiskální, daňovou, pracovní, podnikatelskou nebo třeba sociální. A příkladů může být mnohem více, což nastoluje otázku, jestli by taková Evropa více rychlostí, kdy se různé státy integrují v různých stupních a navíc v odlišných oblastech, nebyla až příliš složitá a neakceschopná, což by mohlo vést až k rozpadu celého evropského projektu. Takové pohledy jsou ale podle odborníků zbytečně pesimistické.

„Riziko rozpadu EU na jádro a periferii tu samozřejmě je, i když se nejedná v žádném případě o nový fenomén. Nemyslím si ale, že by to vedlo k rozpadu EU,“ myslí si Hloušek. Největší riziko vícerychlostní Evropy ale vidí právě pro země typu České republiky, které se vlastní chybnou politikou od onoho jádra vzdalují více, než by bylo nutné.

„Ekonomická a (geo)politická závislost takových zemí na EU se posunem na periferii nezmenší, zmenší se pouze jejich možnost ovlivňovat unijní politiku,“ zdůrazňuje.

Bartovic: Pro Českou republiku by bylo nejvýhodnější se zapojit hned od začátku. Jen tak bude mít možnost přímo ovlivnit, jak budou nová opatření vypadat

Vícerychlostní Evropa by pro budoucnost EU neměla představovat zásadní riziko ani podle Bartovice, avšak jen při splnění několika podmínek.

Za prvé bude důležité, aby se k oné „vyšší rychlosti“ přistupovalo vždy až po vyčerpání možností nalezení kompromisu mezi všemi státy EU. Stejně tak je podle něj třeba, aby se užší integrace v některých oblastech vždy účastnila většina členských zemí, a to s možností, aby se ostatní státy mohly k této spolupráci později připojit. Na paměti bychom však měli mít i to, aby se fungování vícerychlostní Evropy vždy řídilo čistě právem EU a aby vše fungovalo na bázi už existujících unijních institucí.

Za splnění těchto pravidel by pak vícerychlostní integrace mohla evropskému projektu přinášet tížené výhody. „Jednoznačnou výhodou vícerychlostní Evropy je možnost postupovat dále v integraci, pokud se jedna nebo několik málo zemí tzv. sekne a nechce připustit řešení, které si přeje většina členských zemí,“ připomíná Bartovic a dodává, že se tím sníží „vyděračský potenciál“ některých vlád.

„EU již nebude tak ohrožena dočasnou existencí antievropských nebo euroskeptických vlád v některých zemích,“ domnívá se.

A určité výhody, které vícerychlostní Evropa Unii přinese, vidí i Kaniok. „V prvé řadě jde o větší legitimitu integrace, kdy se připustí, že integrace je prostředek a ne cíl sám o sobě. Za druhé, flexibilita umožňuje lepší přijetí integrace voliči, protože jim za každou cenu nevnucuje politiky, které mohou voliči zcela legitimně odmítat,“ předestírá. „A za třetí, méně států může někdy udělat více a může se tak zvýšit atraktivita některých oblastí či politik, protože vytvoří výsledky, které se ve formátu EU 28 dosahují stěží,“ uzavírá.

REKLAMA
REKLAMA