Česko po brexitu: studie naznačuje tři možné scénáře

Brexit Česku umožňuje rozvážit priority, které by měla v EU zastávat, říká studie, jež předkládá tři možné scénáře dalšího vývoje. Které to jsou?
Česko po brexitu
© Shutterstock / gopixa

Vystoupení Spojeného království z Evropské unie znamená mnoho změn, na které musí reagovat všechny členské státy včetně České republiky. Zároveň jde však o příležitost zamyslet se nad rolí Česka v EU a rozhodnout se, jakým směrem se chceme dále ubírat.

„Brexit umožňuje Česku nastavit priority, které odpovídají českým zájmům a změnám, jimiž EU v důsledku britského odchodu prochází,“ říká výzkumník z Masarykovy univerzity Zdeněk Sychra, který se české evropské politice po brexitu věnuje ve své studii.

„Britové pro nás byli přirozeným partnerem, takže mě jejich odchod mrzí. Měli bychom se ale rychle vzpamatovat,“ uvedla česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE), která se na konci listopadu zúčastnila debaty při představení Sychrovy studie.

I podle Charanzové je brexit ideální příležitostí zamyslet se nad tím, kam dál.

Sychra ve své studii dochází ke třem možným scénářům, jejichž uskutečnění závisí na celé řadě – zejména politických – faktorů. Volby, veřejné mínění, možné posilování euroskeptických stran, stejně jako bezpečnostní situace v Evropě, to vše a mnoho dalšího bude podle něj hrát svou roli.

„Představené scénáře nejsou vyčerpávající, ani se navzájem úplně nevylučují,“ zdůraznil Sychra.

Národní zájmy vs. veřejné mínění

První alternativou se jeví připojení k takzvanému evropskému jádru. S odchodem tak významného hráče, jako je Británie, se posiluje role Německa, tedy tradičního českého partnera. Zároveň je však čím dál jasnější, že toto silné jádro se bude soustředit kolem států eurozóny, do které Česko nepatří. Londýn s výjimkou ze společné měny představoval jakousi protisílu zemím s eurem, to už teď ale neplatí.

„Po vystoupení Británie získává eurozóna na dominanci a snižuje se relevance zemí, které v ní nejsou,“ poznamenal během listopadové debaty státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař.

Podle studie je vidět zřetelný rozpor mezi českými prioritami a skutečným chováním ČR v rámci EU.

Pokud chce být Česko u stolu, kde se rozhoduje o budoucí podobě Unie, bude tedy podle studie muset o přijetí eura vážně uvažovat. Překážkou však může být skepse české veřejnosti vůči nové měně.

Úvodní scénář předpokládá, že se Česko zachová podle toho, co avizuje ve svých strategických dokumentech, kde si důležitost eurozóny evidentně uvědomuje. Zatím se ovšem tak nechová. Podle studie je vidět zřetelný rozpor mezi českými prioritami a skutečným chováním ČR v rámci EU.

„Hlavním problémem je absence snahy směřovat do integračního jádra, kterou demonstruje odkládání klíčových rozhodnutí, především vstupu do eurozóny,“ píše se v dokumentu.

Důvodů může být celá řada. Sychra vidí problém v defenzivním přístupu politických elit k evropské politice, který přispívá k polarizaci české společnosti, stejně jako v neschopnosti komunikovat výhody integrace.

„Přijde mi alarmující, že přes vládní deklarace o tom, jak je pro nás členství v EU výhodné a nemá alternativu, je většina veřejnosti vůči EU kritická a osmdesát procent lidí si nepřeje euro. My přece nechceme, aby se veřejnost stavěla proti něčemu, co je v našem strategickém zájmu,“ dodal Sychra. Klíčové je podle něj nezdůrazňovat pouze rizika, ale i výhody vstupu do eurozóny.

Visegrád jako alternativa

Další možností je přiklonit se k bližší spolupráci v rámci Visegrádské skupiny. Pokud Česko nedokáže zvládnout veřejný odpor k přijetí eura, je silnější zaměření na Visegrád perspektivní variantou, byť to bude znamenat odklon od rychleji se integrujících států a unijního jádra.

„Spojují nás společné vazby a kritický pohled na některou unijní agendu, sdílíme jakýsi technokratický a pragmatický přístup k EU,“ vysvětlil Sychra. Existují tu ale i negativa. Polsko a Maďarsko bývají v poslední době označovány za „potížisty“ a vytváří jakousi izolovanou skupinu, což by pro Česko vzhledem k jeho avizovaným plánům zachovat jednotu v EU nemuselo být pozitivní.

Další možností je přiklonit se k Visegrádu. Ten má ale negativní značku.

„Visegrádská skupina v současnosti představuje v Bruselu negativní značku, a nás berou jako její součást,“ podotkla Charanzová. Na rebelské chování pak logicky přichází protireakce, kdy západní země mluví o nutnosti zakročit, například omezením strukturálních fondů proudících do střední Evropy.

„Otázka je, jestli s nimi chceme být spojování. Existují sice společné zájmy, ale i věci, které nás rozdělují – ČR je od situace v Polsku a Maďarsku, jejichž vlády označujeme jako neliberální, zatím poměrně daleko,“ řekl Sychra. Podle Chmelaře jsou to právě Česko a Slovensko, kdo drží Visegrádskou čtyřku u „evropského jednacího stolu“.

„Masakr“ jménem czexit

Počítat se ovšem musí i s možností, kterou panelisté označili jako černý scénář – vystoupení České republiky z EU, tzv. czexit.

„Může nám to připadat jako nereálný scénář, ale brexit je jistou vzpruhou pro kritické hlasy a nacionalismus je na vzestupu, a to nejen ve střední Evropě. Členství už není automatické jako dříve, ale pochybuje se o něm,“ poznamenal Sychra.

Náznakem směřování k czexitu můžou být i již zmiňované statistiky veřejného mínění, kdy až překvapivě velké množství Čechů vnímá EU negativně a osmdesát procent lidí je proti přijetí eura. Tento tlak pak nutí i tradiční politické strany ke kritice Unie, i když s ní nemají zásadní problém. „V Česku chybí skutečný proevropský leadership,“ dodal výzkumník.

Czexit by byl podle Chmelaře pro Česko velké sousto.

Podle Chmelaře by czexit znamenal „nepředstavitelný masakr“ České republiky ze strany ostatních států. „Podívejme se na to, jaké má s odchodem trable Velká Británie, a to je země se silnou ekonomickou pozicí ve světě. Představa že bychom si dokázali vyjednat to málo, co si možná vyjednají Britové, je v našem případě opravdu iluzorní,“ zdůraznil tajemník a dodal, že je důležité o tomto nebezpečí mluvit.

Dita Charanzová zase nadnesla otázku, proč je vůbec odchod Česka z Unie téma. „Částečně za to můžeme my, politici, protože často nadáváme na Brusel a nedostatečně komunikujeme, když se něco povede. Novináři nám v tom taky zrovna moc nepomáhají,“ podotkla europoslankyně.

Komunikace s veřejností jako klíč

Diskutující se shodli na tom, že cesta k pozitivnějším scénářům české budoucnosti v Unii vede přes lepší komunikaci s veřejností. „Lidem bychom měli více ukazovat, že to děláme pro ně. Podílela jsem se například na tvorbě agendy, která bude přínosem pro české spotřebitele, v českých novinách to ale asi nebylo,“ posteskla si Charanzová.

Jak vysvětlil Chmelař, dosluhující česká vláda si je vědoma, že veřejné mínění není evropské integraci nakloněno. „Iniciovali jsme analýzu, která dopomůže i další vládě v tom, jak komunikovat evropská témata veřejnosti,“ uzavřel tajemník.

Cesta k pozitivnějším scénářům české budoucnosti v Unii vede přes lepší komunikaci s veřejností.

V Sychrově studii se objevuje řada tipů, jak se má česká vláda zachovat, aby v budoucnu co nejlépe prosadila své strategické zájmy.

Profilování Česka jako důležitého středoevropského spojence Německa, a současně liberálního člena Visegrádské čtyřky, by mohlo urychlit jeho posun k integračnímu jádru a celkově posílit pozici v EU. Podmínkou je však ujasnění postoje vůči členství v eurozóně.

„Česká politika by měla zvolit aktivní přístup, který bude hledat a nabízet konstruktivní řešení, vytvářet politický prostor pro diskusi a stírat prohlubující se rozdíly mezi východem a západem EU,“ píše se v závěru doporučení.

REKLAMA
REKLAMA