Pro zkvalitnění veřejných zakázek je třeba podporovat odbornou přípravu úředníků, říkají odborníci

Česko má za sebou další posun v pravidlech pro zadávání veřejných zakázek. Používání Národního elektronického nástroje bude za rok pro ministerstva povinné. Už více než půl roku také platí nový zákon, který může přinést řadu zjednodušení. Stále ale chybí větší důraz na kvalitu, kterému by pomohla podpora pro odbornou přípravu zadavatelů.
veřejné zakázky v Česku
© Úřad vlády ČR

Zadavatelé veřejných zakázek i dodavatelské firmy mají po tomto týdnu jasněji v tom, co je čeká. Vláda ve středu rozhodla, že používání Národního elektronického nástroje (NEN), prostřednictvím kterého se veřejné zakázky zadávají, bude pro státní instituce povinné od prvního července příštího roku.

Do té doby mají ministerstva při poptávání kancelářských potřeb, počítačů, úklidových služeb nebo služebních automobilů možnost volit mezi NEN a elektronickými nástroji, které nabízejí soukromé firmy.

Podle jedné z projednávaných variant se měla povinnost používat NEN při zadávání zakázek malého rozsahu týkat úřadů ústřední státní správy a jim podřízených orgánů i státních příspěvkových organizací už od letošního července. To ale vzbudilo kontroverze, protože některé instituce si na NEN stěžovaly.

Proti se stavěl například ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). „Nejenom náš resort, ale ani další ministerstva zásadně nesouhlasí s povinným zavedením NEN. Nechali jsme si ho otestovat a zjistilo se, že s NEN trvá zadání veřejné zakázky až čtyřikrát déle oproti elektronickému nástroji, který používáme dnes,“ řekl v polovině června novinářům.

Centralizace ano, ale musí být bez chyb

Mezi odborníky panuje shoda na tom, že elektronizace veřejných zakázek je prospěšná. Pro organizační složky státu a centrální zadavatele platí povinnost komunikovat s dodavateli zakázek pouze elektronicky od letošního dubna. V říjnu příštího roku začne platit i pro ostatní zadavatele.

Podle řady názorů bude také dobré, když se zadávání veřejných zakázek centralizuje do jednoho systému.

Hanák: Používání NEN považuje většina firem za vhodné, avšak za podmínky jeho řádného a bezchybného fungování na odpovídající technické úrovni.

„Používání NEN považuje většina firem za vhodné, protože zavede jednotný postup – jednotné tržiště pro všechny subjekty,“ řekl EurActivu prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák.

„Avšak za podmínky jeho řádného a bezchybného fungování na odpovídající technické úrovni. Jinak by NEN mohl mít opačný efekt a naopak zvýšit časovou a administrativní náročnost zadávacího řízení,“ dodal.

Ministerstvo pro místní rozvoj, které za NEN odpovídá, ale tvrdí, že systém je připraven a plně funkční. Jeho přínosem je navíc úspora peněz, protože je na rozdíl od komerčních nástrojů pro zadavatele bezplatný.

Nejlevnější není nejlepší

Českých potíží s přechodem na elektronické zadávání veřejných zakázek si všímá i Evropská komise, která každoročně vydává doporučení pro zlepšení hospodářské situace jednotlivých unijních zemí.

Brusel upozorňuje i na další problémy, které v České republice okolo veřejných zakázek panují. „Veřejné zakázky v České republice stále charakterizuje nedostatečná hospodářská soutěž, což se odráží ve vysokém počtu řízení s jedinou nabídkou a přímo zadaných zakázek, obzvláště v odvětví informačních technologií,“ píše se v letošních doporučeních.

Komise mimo jiné kritizuje také nedostatečnou podporu odborné přípravy zadavatelů, která brání dosahovat při zadávání zakázek výhodného poměru mezi cenou a kvalitou.

„V tomto ohledu je typické velmi omezené využívání kvality jako kritéria pro udělení zakázky,“ píše Komise. Namísto toho se stále velmi často rozhoduje podle nabízené ceny.

veřejné zakázky ČR

V české legislativě už přitom existuje možnost rozhodovat se při výběru dodavatele podle celkové ekonomické výhodnosti. Podle radní Pardubického kraje odpovědné za regionální rozvoj, evropské fondy a inovace Hany Štěpánové je to posun dobrým směrem. „Nejnižší cena neznamená automaticky nejžádanější firmu a nejlépe odvedenou práci,“ říká.

To si někteří zadavatelé uvědomují, jak vyplývá ze slov prezidenta Svazu průmyslu, který se odkazuje na bleskové šetření mezi členskými firmami.

„Zohledňuje se například kritérium takzvaných nákladů životního cyklu. Nízká pořizovací cena byla v minulosti často ‚vykompenzována‘ vysokými provozními náklady a naopak – technologicky vyspělejší a dražší zařízení je při zohlednění nízkých provozních nákladů schopno konkurovat levnějším a ne tak vyspělým produktům,“ vysvětluje Hanák.

„Dále se berou v úvahu kritéria hodnocení technických či kvalitativních vlastností, servisní služby, délky záruk, doba výstavby, environmentální aspekty a podobně,“ dodává.

Chybí kapacity

K častějšími uplatňování této praxe ale Česko podle dalších odborníků dospěje až časem.

„Prosazování výběru podle kvality v praxi neovlivňuje ani tak zákonná úprava, jako spíše schopnost a ochota zadavatelů opustit zajeté koleje a investovat čas a prostředky do přípravy zadávacích řízení,“ řekla EurActivu Adéla Havlová, která je partnerkou v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners a členkou Asociace pro veřejné zakázky.

„Pokud chce zadavatel zohledňovat kvalitu, musí mít o to lepší přehled o poptávaném plnění a možnostech trhu. U složitějších plnění se u přípravy zadávacích podmínek a rozhodování zpravidla neobejde bez technického a ekonomického poradenství. Jde o časově i organizačně náročnější postup, jehož výsledek musí zadavatel umět dobře odůvodnit i proti případným námitkám. Řada zadavatelů k tomu nemá vlastní kapacity nebo odvahu, nebo nechce námahu a prostředky navíc vynakládat,“ vysvětlila Havlová.

Havlová: Prosazování výběru podle kvality v praxi neovlivňuje ani tak zákonná úprava, jako spíše schopnost a ochota zadavatelů opustit zajeté koleje a investovat čas a prostředky do přípravy zadávacích řízení.

Z pohledu zadavatelů je navíc výběr podle nejnižší ceny „bezpečnější“, protože kontrolní orgány ho mohou vnímat jako více transparentní.

„Hodnocení podle jiných kritérií, než je nabídková cena, s sebou nese pro zadavatele určitá rizika, a proto bez efektivní metodické podpory a ochoty zadavatelů bude náročnější tato rizika podstupovat,“ potvrzuje nutnost kvalitní přípravy úředníků Natálie Polášková. Ta je výkonnou ředitelkou zmíněné Asociace pro veřejné zakázky, která funguje jako platforma pro zadavatele, dodavatele i poradce, kteří usilují o prosazení kvalifikovaného a zodpovědného přístupu k zadávání veřejných zakázek.

Flexibilita a zjednodušení

Okolo veřejných zakázek se v Česku v posledních letech udála řada změn. Od října loňského roku platí nový zákon, který měl do procesu zadávání přinést zjednodušení.

Podle oslovených odborníků je ještě předčasné jeho výsledky hodnotit. Zatím ale panují pozitivní očekávání.

„Zaujalo mě například zavedení nové skupiny důvodů, na základě kterých je zadavatel oprávněn vyloučit účastníka ze zadávacího řízení pro předchozí špatné zkušenosti s jeho plněním. To je důležitá věc, která se dříve nedala uplatnit,“ říká radní Štěpánová.

I ve firmách sdružených ve Svazu průmyslu podle Hanáka převažuje názor, že v některých krocích došlo ke zjednodušení. „Není už například nutné dokládat dokumenty, které jsou dostupné z veřejných registrů. Do nabídky také postačí přiložit prosté kopie dokumentů a postačí i jejich prosté překlady. Oficiální překlady dokumentů je nutné předložit až na dodatečné vyžádání zadavatele,“ vyjmenovává Hanák.

úřady ČR

Advokátka Havlová vidí v novém zákoně tři hlavní přínosy.

„Zadavatelům se s novým zákonem otevřela možnost posuzovat pouze vybranou – tedy nejvýhodnější – nabídku. Využívají toho zadavatelé hlavně v otevřených zadávacích řízeních, kde vybírají podle jediného kritéria, podle nejnižší ceny. U ostatních nabídek již nemusí kontrolovat, zda splnily všechny předepsané podmínky, což přináší zjednodušení a zrychlení celé procedury,“ řekla EurActivu.

Zjednodušení podle ní přichází i tak, kde se zadavatel rozhodne hodnotit podle více kritérií nebo před hodnocením posuzuje kvalifikaci všech nabídek. Nově není povinné vyhotovovat a rozesílat účastníkům řízení protokoly nebo zprávy průběžně, ale veškeré informace se účastníkům řízení předávají až spolu s rozhodnutím o výběru. Zadavatel má větší flexibilitu v tom, v jakém pořadí jednotlivé kroky mezi otevřením obálek a rozhodnutím o výběru provádí.

„Zadavatelům pomohlo i zkrácení lhůty pro podání námitek proti zadávacím podmínkám, která nyní končí ve stejném okamžiku jako lhůta pro podání nabídek. Zadavatel je tedy méně vystaven riziku, že dodavatelé budou zadávací podmínky napadat zpětně až podle informací zjištěných při otevírání obálek,“ říká Havlová.

„Tato úprava se ale přirozeně nemusí některým dodavatelům líbit,“ dodává.

Přebujelý formalismus

Polášková z Asociace pro veřejné zakázky ale dodává, že se zatím nepodařilo odbourat „přebujelý formalismus“.

„Zaznamenala jsem v rámci odborných diskuzí přetrvávající formalistický přístup k výkladu aplikace některých ustanovení zákona – zejména těch, která nejsou svou dikcí zcela zřejmá,“ říká.

Tomu prý lze na jedné straně rozumět. „Jedná se o zcela legitimní snahu ‚opatrného‘ výkladu zákona tam, kde hrozí pozdější přezkum dozorovými orgány, ať už Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nebo především auditorského orgánu ministerstva financí v případě veřejných zakázek spolufinancovaných z evropských fondů,“ říká Polášková.

Právě přílišné lpění na formalitách mělo být ale novým zákonem odstraněno, dodává.

„Ta hranice je velmi tenká a bude záležet právě na rozhodnutích dozorových orgánů, jakým směrem se zadávání veřejných zakázek bude dále ubírat,“ uzavírá Polášková.

REKLAMA
REKLAMA