Rozdělování uprchlíků podle kvót nefunguje, ukazuje praxe

Podle zdrojů agentury AFP roste mezi diplomaty a odborníky v Bruselu přesvědčení, že relokační plán pro rozdělování uprchlíků z území Řecka a Itálie nefunguje. Řada zemí nechce přijímat muslimy nebo velké rodiny a země východního křídla se znepokojením sledují zprávy ze států, ve kterých se nachází velké množství migrantů. Komise ale nechce od dosavadní politiky ustupovat.

Juncker
Jean-Claude Juncker; zdroj: Evropská komise

Členské země se loni v září dohodly na rozdělení 160 000 uprchlíků, kteří se nachází v přetíženém Řecku a Itálii. Relokace na základě domluvených kvót ale zatím nefunguje. Dosud dokázaly členské státy v rámci tohoto mechanismu přijmout pouze pět stovek lidí.  

Na nefunkčnost kvót dlouhodobě upozorňují například středoevropské země včetně Česka. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se ale v lednu nechal slyšet, že si za projektem stále stojí.

Neoficiálně se však ozývají pochybovačné hlasy. „Myslím si, že se lidé obávají, že to selže,“ citovala AFP jednoho z evropských diplomatů. „Někteří ztrácejí naději a někteří této ztráty naděje využívají,“ dodal její zdroj.  

Obava z radikálů

Podobné obavy vyjádřili i další lidé, kteří se realizací evropského plánu pro relokaci zabývají. Členské země podle těchto zdrojů agentury nemají dost ochoty uprchlíky přijímat.  

Hlavní roli podle nich hraje několik aspektů. Státy se prý jednak snaží získat kontrolu nad tím, aby na jejich území nepřicházeli islámští radikálové. Chybí jim ovšem také dostatek zařízení pro ubytování a vzdělávání azylantů. Problém je prý i s logistikou.

Relokační plán byl vytvořen především kvůli tomu, aby pomohl lidem utíkajícím z válkou postižené Sýrie a Iráku a ze severoafrické Eritrey ovládané represivním režimem.   

Po teroristických útocích v Paříži a v souvislosti se zhoršující se bezpečnostní situací v EU však Francie, Belgie nebo Švédsko kladou podle úředníků odpovědných za relokaci mnohem větší důraz na to, aby dokázaly odlišit teroristy od skutečných uprchlíků.

Otřesné příklady

Některé země prý také odmítají přijímat muslimy, lidi s tmavou pleti nebo velké rodiny. Nejhorší situace v tomto směru podle úředníků panuje v zemích východního křídla EU, které diskriminují uprchlíky na základě náboženské a rasové příslušnosti.

„Ostatní země po nás chtějí, aby to nebyli černoši, aby to nebyly velké rodiny a aby se zvýšila bezpečnost,“ komentoval to řecký ministr pro migraci Janis Muzalas. Místa pro relokaci uprchlíků podle něj nabídla méně než polovina členských států.

Špatné fungování relokačního schématu ústí v další problém. Řada migrantů ztrácí naději, že se z Řecka nebo Itálie dostanou, a tak se do Německa nebo Švédska – které patří mezi hlavní destinace – vydávají na vlastní pěst. To znamená další zátěž pro přetížený schengenský systém.

Podle jednoho ze středoevropských diplomatů se ukazuje, že celý plán byl příliš idealistický.

Zároveň prý Komise nedokázala předložit jasný plán na to, jak mají být uprchlíci integrováni do většinové společnosti, dodal diplomat. Jedním z příkladů jsou podle něj kolínské silvestrovské útoky a debata, kterou vyvolaly.

„Jediné, co v zemích střední a východní Evropy vidíme, jsou příklady ze západní Evropy. Ty jsou otřesné, zvláště v podání médií,“ postěžoval si diplomat agentuře AFP.

Je to jako s eurem

Podle šéfa bruselského institutu Migration Policy Institute Europe Demetriose Papademetriuse se evropské země brání relokačnímu plánu také proto, že nikde na obzoru nevidí konec migrační krize.

Unie by se podle něj měla zavázat k rozsáhlejšímu přesídlení uprchlíků přímo z táborů v Turecku, Libanonu a Jordánsku.

Evropská komise zatím varovala před tím, aby EU dosavadní migrační politiku odepisovala. „Předseda Juncker srovnal současnou situaci se situací v roce 2010, kdy jsme čelili finanční krizi,“ uvedl zdroj AFP.

„Řada lidí spekulovala o tom, že euro padne. Po pěti letech se ale ukazuje ekonomické oživení a EU letos očekává dvouprocentní hospodářský růst. Stavební prvky udržitelné migrační politiky jsou na stole. Co potřebujeme, to je implementace,“ dodal.

Autor: Adéla Denková s využitím EurActiv.com.

REKLAMA

REKLAMA