Přehled: Rok 2016 byl pro EU náročný, příští nebude lepší

Evropská unie má za sebou poměrně těžký rok, ve kterém se objevila témata starší, ale i nová. Server EurActiv přináší přehled těch nejzásadnějších, se kterými se unijní lídři museli během minulých dvanácti měsíců popasovat. Zároveň se jedná o oblasti, kterým se pravděpodobně nevyhnou ani v roce 2017.
EU
© Shutterstock / Efired

Migrace

Jedním z hlavních témat roku 2016 byla zcela jistě migrace. Není to téma nové, zejména v předchozím roce se jednalo o velmi diskutovanou a závažnou otázku. A bylo tomu tak i letos. Původní návrh Evropské komise na zřízení povinného přerozdělovacího mechanismu (tzv. kvót) narazil na tvrdý odpor některých členských zemí, letošek se tudíž nesl spíše ve znamení snah o hledání jiných řešení.

Vztahy s Tureckem

Základem bylo na počátku roku uzavřít tzv. balkánskou trasu, k čemuž měla výrazně dopomoci migrační dohoda vyjednaná s Tureckem. Do Turecka by podle ní měl být na náklady EU z řeckých ostrovů vrácen každý migrant, který nemá nárok na azyl v EU. Dále by podle dohody měl být do Unie za každého syrského uprchlíka vráceného z řeckých ostrovů přesídlen jeden občan Sýrie přímo z Turecka a přednost by měli mít ti, kteří se nepokusili vstoupit do EU už dříve na vlastní pěst.

Samotná dohoda začala platit v dubnu a během minulých měsíců se z různých stran ozývají hlasy, které její fungování kritizují. Zejména Brusel však z jejích nedostatků viní převážně řeckou vládu, která by podle názoru unijních představitelů měla dělat více. Důležitým mezníkem byl v tomto ohledu nepovedený červencový pokus o puč, který se odehrál v Turecku, respektive události, které po jeho potlačení nastaly.

Tamní prezident Recep Tayyip Erdoğan a jeho vládní strana AKP totiž v reakci na pokus o převrat začali s rozsáhlými čistkami ve státní správě, v armádě, v soudnictví, v médiích, mezi učiteli i mezi opozičními politiky. Od té doby je v Turecku poměrně běžné hromadné propouštění, věznění některých novinářů či opozičních politiků. Erdogan se v kontextu nastalé situace dokonce nechal slyšet, že je možná namístě zavést znovu trest smrti.

erdogan

Recep Tayyip Erdoğan @ European Union, 2016

V důsledku toho se zejména Evropský parlament vyslovil pro okamžité zmražení přístupových rozhovorů s Ankarou a pro tvrdší přístup vůči tamní vládě ze strany Unie. Představitelé členských států i zástupci Komise jsou však v tomto ohledu zdrženlivější a to zejména v kontextu fungování migrační dohody, která podle nich má nedostatky, avšak je efektivní a významně snížila počet příchozích migrantů přes Egejské moře. Na prosincovém summitu se proto unijní lídři shodli, že další fungování dohody a obecně realizace prohlášení EU a Turecka z března 2016 je stěžejní. Vztahy s Tureckem se tedy během letošního roku prozatím nijak zásadně nezměnily, a to ani po zmíněných čistkách v turecké společnosti.

Nové návrhy Komise

Jak již bylo zmíněno, návrh Komise na zavedení tzv. kvót u států tvrdě narazil. Slovenské předsednictví i proto během druhé půlky letošního roku přišlo s návrhem novým. Slovenský postoj však nezískal dostatečnou podporu. S alternativním řešením však přišla i Evropská komise.

Ta v květnu zveřejnila očekávaný návrh na změnu azylového systému EU, který se doposud jeví jako dosti neefektivní. Návrh počítá s přerozdělováním žadatelů o azyl z těch členských států, které se ocitnou pod tlakem příchodu velkého počtu lidí. Jedná se tedy o krizový mechanismus, na základě kterého bude určitý počet žadatelů o azyl nad rámec maximální kapacity, kterou je postižený stát schopen zvládnout, relokován do ostatních evropských zemí.

Tzv. mechanismus spravedlnosti má být automaticky spuštěn pokaždé, když se počet žadatelů o azyl přehoupne přes určitou mez, kterou už dotčený členský stát není schopný zvládnout. Během července pak Komise představila další, nyní již úplný návrh na řešení migrační krize, který doplňuje reformu navrženou v květnu. Nicméně pokud jde o členské státy, ty shodu na řešení krize zatím stále hledají a migrace tudíž bude stěžejním tématem i na nadcházejících summitech. Zástupci členských států se však namísto reformy azylového systému a řešení migrace uvnitř EU v poslední době zaměřují na schůdnější dílčí kroky, kterými jsou například tzv. readmisní dohody uzavírané mezi EU a zeměmi na africkém kontinentu. Jejich smyslem je ujasnění pravidel a podmínek ohledně vrácení nelegálních migrantů do zemí, odkud se do Evropy vydali.

Brexit

Vedle problematiky migrace nás po celý letošní rok provázela (a bude nás provázet i v letech následujících) otázka odchodu Británie z EU, tedy tzv. brexitu. Že bude červnové referendum o setrvání Británie v EU nevyhnutelné, se vědělo již na počátku roku. Tehdejší britský premiér David Cameron se proto v roce 2015 a v prvních měsících roku 2016 úporně snažil vyjednat před konáním referenda pro Británii lepší podmínky v rámci členství v EU, aby tak zvýšil šanci, že se Britové rozhodnou Unii neopouštět. Najít mezi osmadvaceti lídry kompromis se nakonec podařilo. Nicméně jak se v červnu ukázalo, snaha to byla marná. Britští voliči se rozhodli, že Unii opustí.

Britský premiér v důsledku tohoto výsledku na svůj post rezignoval a britskou předsedkyní vlády se stala Theresa Mayová. Unie musela začít řešit, jak bude samotný ochod Británie vlastně vypadat. Během září se zástupci unijních institucí shodli na prvním důležitém kroku – kdo bude vyjednávání za jednotlivé instituce vést. Mayová se mezitím nechala slyšet, že spuštění čl. 50 Smlouvy o EU (tedy formální spuštění procedury vystoupení země z Unie) plánuje nejpozději do konce března roku 2017. A tehdy má na řadu přijít Evropská rada a její politický mandát.

may juncker

Theresa Mayová a Jean-Claude Juncker @ European Union, 2016

Na prosincovém summitu se totiž unijní lídři dohodli, jak bude formální mechanismus vyjednávání o brexitu po spuštění čl. 50 vypadat. Summit v té době určí zejména základní rámec a principy, kterými se jednání budou řídit. Pokud jde o postup Evropské komise, ji během jednání bude zastupovat bývalý eurokomisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier, na čemž se včera definitivně shodli unijní lídři. Kromě něj a zástupců Rady EU, tedy zmíněných ministrů zahraničí, by se vyjednávání měl účastnit i předseda Evropské rady Donald Tusk.

Jakmile summit schválí politický mandát pro počátek vyjednávání, Komise za účasti zástupce předsednické země Rady EU a za účasti zástupce europarlamentu povede vyjednávání s Brity. Bude se jednat na dvou základních rovinách. Jednak o podmínkách odchodu, jednak o vztahu, který Británie s Unií následně naváže.

Volby v USA

Jednou ze zaručeně nejsledovanějších událostí letošního roku byla volba nového amerického prezidenta. Američané rozhodli, že se jím stane republikánský kandidát Donald Trump. U odborníků i mnohých politiků bylo znát, že je výsledek voleb překvapil, a to zejména z důvodu, že předvolení průzkumy většinou favorizovaly kandidátku demokratů Hillary Clintonovou. Vše dopadlo jinak a nejen unijní lídři na blížící se změnu v Bílém domě rychle reagovali.

Předseda Evropské rady Donald Tusk a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prakticky ihned oznámili, že nově zvoleného amerického prezidenta požádali o brzkou oficiální návštěvu Evropské unie. Termín konání americko-unijního summitu však stále není znám.

S novým americkým prezidentem, jehož působení ve Washingtonu se pravděpodobně bude od administrativy Baracka Obamy výrazně lišit, přicházejí také nové výzvy a témata pro EU. Na ty jsme se ptali mimo jiné i českých europoslanců. Vztahy mezi Unií a Spojenými státy byly téměř vždy na velmi dobré úrovni a nepředpokládá se, že by se na tom v příštím roce cokoli změnilo. Mnohá témata, která Brusel a Washington spojovala v minulých měsících, budou předmětem jednání i v budoucnu.

jourová

Věra Jourová @ European Union, 2016

Příkladem může být bezpečnost, vyjednávání transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), ochrana klimatu či téma ochrany osobních údajů. V rámci této oblasti byl učiněn znatelný pokrok v nedávné době, a to především díky české eurokomisařce Věře Jourové. Té se totiž během letošního roku podařilo vyjednat nový systém předávání osobních údajů mezi EU a USA v obchodních vztazích, tzv. Privacy Shield.

Obrana a bezpečnost

Nově zvolený prezident USA ale již během své předvolební kampaně několikrát vyzdvihl otázku budoucí obranné a vojenské spolupráce se členy EU, zejména pak v rámci NATO. Několikrát totiž upozornil, že pokud chtějí členové NATO (tedy i většina unijních zemí) spoléhat na případnou vojenskou pomoc Spojených států, musí v rámci Aliance plnit své závazky, především pak vydávat 2 % HDP na svou obranu. Rétoriku Trumpa nelze ignorovat, což si velmi rychle uvědomili i unijní lídři. Evropská komise proto nedávno představila nový Evropský obranný akční plán a zejména jeho hlavní pilíř, evropský obranný fond. Poslanci Evropského parlamentu v tomto ohledu nezůstali pozadu a přijali nezávaznou rezoluci ohledně posílení vojenské spolupráce mezi členskými státy.

Nejde však jen o změny v Bílém domě a s tím související prozření, že by se Unie o svou obranu a bezpečnost měla více starat sama. V posledních měsících totiž přibylo i teroristických útoků v evropských městech, což pro bezpečnost unijních občanů představuje velký problém. Zástupci Evropského parlamentu, Rady a Evropské komise se proto v polovině listopadu shodli na zavedení nových nástrojů pro boj s terorismem. Bezpečnost EU pak byla i jedním ze stěžejních témat posledního letošního summitu, který proběhl v polovině prosince v Bruselu.

Obchodní dohody

Bezpečnost je oblastí, ve které EU může iniciativu převzít sama. Nicméně pokud jde o další témat spojující obě strany Atlantiku – transatlantická dohoda o obchodním a investičním partnerství (TTIP) – je třeba ochoty jak od unijních představitelů, tak od americké administrativy. A z úst Trumpa v tomto ohledu zaznívá, že o vyjednání této dohody zájem nemá. A podle Junckera je to důvod, proč v úspěch vyjednávání této dohody již nevěří.

Úspěch si však Evropská unie může připsat v rámci vyjednávání obchodní dohody s Kanadou (CETA). Její ratifikace sice pozdržel valonský region v Belgii, po nalezení kompromisu však došlo k úspěšnému dojednání a následnému podpisu dohody mezi zástupci Unie a kanadskou vládou.

Za další úspěch v rámci vyjednávání (nejen) obchodních dohod s třetími zeměmi se pravděpodobně již dá považovat pokrok v jednání ohledně asociační dohody s Ukrajinou. Tu znemožnili občané Nizozemska, kteří se v celostátním referendu vyslovili proti ratifikaci této dohody. Výsledek hlasování byl sice jen fakultativní, nicméně nizozemská vláda se rozhodla brát jej v potaz. Během prosincové Evropské rady se však mezi členskými státy došlo v této otázce ke kompromisu, se kterým jsou spokojeni i zástupci Nizozemska. Zatím se tak zdá, že asociační dohoda s Ukrajinou může v blízké době nabýt platnosti.

REKLAMA
REKLAMA