Trans-Europe Express | Erdogan našel víru a předchází si evropskou komunitu muslimů

Turecký prezident se chopil otěží. Co z toho vyplývá pro Evropu a zdejší muslimské komunity? Náš Trans-Europe Express přiváží odpovědi a další novinky ze starého kontinentu.
Trans-Europe Express
Trans-Europe Express

Trans-Europe Express přijíždí do Česka každé páteční odpoledne a přináší unikátní pohled na témata, která hýbou Evropou. Na jeho obsahu pracuje mezinárodní zpravodajská síť EurActiv se svými partnery a mnohými dalšími.

Bylo to trochu podezřelé. Jakou zkušenost mají Turci žijící v Nizozemsku a Německu se Třetí říší, aby ji mohli porovnat s tím, co se během druhé světové války dělo dalším menšinám v Evropě? Pro tuhle linku neexistuje žádné faktické propojení. Turečtí pracovníci začali do obou zemí přicházet až v 60. letech 20. století.

Tato rétorika se hodně podobala té, kterou používají pravicoví politici v Izraeli. Ti vyvolávají ducha nacistické genocidy, když se jim nelíbí evropská kritika vůči izraelské politice směrem k Palestincům. Bylo to zvláštní použití diskurzu, který neodpovídá formám diskriminace, s nimiž se v Evropě během posledního půlstoletí setkávají muslimové.

A vlastně nebylo. Turecký prezident Erdoğan a jeho ministři zvolili takto tvrdou rétoriku proto, aby podpořili vlastní důvěryhodnost, jakoby byli přirozenými lídry stojícími před pronásledovanou komunitou postrádající vedení.

Přesněji řečeno před devatenáctimilionovou náboženskou menšinou žijící po celé Evropě, která se po léta setkává s rutinní diskriminací ze strany populistů a neofašistů, ale i Evropanů nespokojených s rostoucí diverzitou.

Označit evropský rasismus za nacismus je možná nejlepší způsob, jak ukázat, že neexistuje žádná muslimská autorita stojící nad evropskou islámskou komunitou. Že existuje jen mozaika místních komunitních politiků, náboženských lídrů a asimilovaných elit, které jsou stejně tak evropské jako turecké nebo arabské. Spoustu bychom jich našli ve Francii nebo Německu.

A proto je tu Erdoğan, který začal minulý týden obviňovat Nizozemce z angažmá v srebrenickém masakru z roku 1995 nebo kritizoval rozhodnutí Soudního dvora EU, který evropským firmám umožnil zakazovat zaměstnancům náboženské symboly nebo islámské šátky. Turecký prezident se profiloval jako náboženský lídr, nejen politický.

To není jednoduchá situace, například vzhledem k problematickému postavení Turecka jako země, která by se mohla stát členem EU.

Kdyby se stal Erdoğan lídrem nejen Turků, ale všech sunnitských muslimů uvnitř EU, co by to z politického a náboženského hlediska znamenalo?

Muslimové v Evropě si bezesporu zaslouží větší ochranu. Nejen proto, že pokud se budou cítit jako občané druhé kategorie, budou se mobilizovat k podpoře zájmů cizího autokrata. Ale zkrátka proto, že si zaslouží svobodu a příležitosti, jaké mají ostatní Evropané.

To neznamená, že by si lepší reprezentaci nezasloužily všechny náboženské menšiny v Evropě. V EU se v posledních desetiletích udělalo příliš málo pro to, aby si zde tyto skupiny připadaly bezpečně.

Fakt, že si to uvědomuje Erdoğan, který to využívá k vlastnímu prospěchu, jen poukazuje na vážnost celé situace.

Pohled zblízka

Soukromý majetek. Kosovo se rozhodlo přisvojit si majetek nacházející se na území bývalé srbské a kosovské provincie z dob existence Jugoslávie. Tímto krokem však jen přililo olej do ohně napjatým vztahům mezi oběma skupinami.

Brzy se připojí k Turecku. K problematice Kosova ještě jednou. Kosované totiž ztrácejí trpělivost s Bruselem, který obviňují, že v přístupových rozhovorech upřednostňuje Srbsko. Uvedl to starosta Prištiny, Shpend Ahmeti.

Přežiju. Jakmile se věci vymkly z rukou, Elias se rozhodl Sýrii opustit. Udělal to však až poté, co se přesvědčil, že utéct bude moci i jeho bratr. Elias původně snil o životě v Německu. Nakonec se ale usadil na Balkáně.

Zachraňme evropský domov. Elias v současné době žije v Sofii, hlavním městě Bulharska. Bulharsko je zemí, která nebyla připravena na to, aby přijala a starala se o syrské Kurdy a jiné migranty, kteří během posledních dvou let přišli.

Dokud budou dovážet humus. Je tomu už téměř rok, co byla balkánská cesta zapečetěna. Migranti se však i nadále snaží skrze jihovýchodní Evropu do EU vstoupit a najít zde nový a lepší život. V současné době je však tato stezka mnohem složitější, dražší a náročnější.

Moskva bude něco chtít. Evropská unie zveřejnila ambiciózní plán rekonstrukce a obnovy válkou zničené Sýrie. Realizace se však neuskuteční bez dohody válčících stran. Záležet tak bude i na ruských jednotkách.

Obnovitelný imperialismus. Ruská federace věří, že Slovensko je jedinou zemí Visegrádské skupiny, která je schopná odejít z NATO. To je také důvodem, proč ruská propaganda cílí právě na Bratislavu. O tamní informační válce pojednává Denník N.

Propaganda v jiném hávu. V minulém týdnu zveřejnil český konspirační server Aeronet následující falešné a nepravdivé zprávy, které obletěly svět: Evropská unie se z Marine Le Penové snaží udělat zločince; Británie uzavře své hranice pro unijní občany; a američtí demokraté se spojili se sociální sítí Facebook, aby společně svrhli prezidenta Trumpa tím, že zakážou šíření tzv. fake news.

Studená válka na jiný způsob. Varšava v minulém týdnu prohrála své diplomatické tažení, které mělo za cíl vypudit současného předsedu Evropské rady Donalda Tuska z jeho funkce. V reakci na svůj neúspěch posléze obvinila EU z „podvádění“ a oznámila novou „negativní“ politiku směrem k Bruselu.

Společnost na ostří nože. Politická krize v posledních dvou letech prakticky paralyzovala celou Makedonii. Problémy se však nyní přelévají do etnické roviny. Nacionalisté se totiž po sérii požadavků albánské menšiny vydávají do ulic.

Zvoní na poplach. Evropská komise se stále obává, že Rumunsko směřuje k číslům, díky kterým bude čelit největšímu rozpočtovému deficitu. Bukurešť však trvá na svém a Komisi ujišťuje, že se není čeho bát.

Energie je mnoho, stačí si jen vybrat. Vydají se cestou nukleární energie, nebo cestou uhelných elektráren? A co zemní plyn? Kdyby tak brali obnovitelné zdroje vážněji. Visegrádská čtyřka možná není nejbohatší částí EU, avšak s nabíjením svých iPhonů nebude mít žádný problém.

Jen v Itálii. Zrodila se nová levicová strana. Movimento Arturo byla ale ve skutečnosti založena satirickým televizním pořadem. Během deseti dní však na sociálních sítích předstihla i zavedenou stranu Liga Severu. Stejně tak již zřídila své pobočky nejen po celé Itálii, ale i ve světě.

Trans-Europe Express zpracovala redakce EurActiv.com. Z anglického originálu přeložila redakce EurActiv.cz.

REKLAMA
REKLAMA