Buďte v obraze: Znáte základní pojmy k migraci?

Co jsou readmisní dohody a jaký je rozdíl mezi přesídlením a přemístěním? A co se skrývá pod zkratkami EASO či EURODAC? To a mnohem více najdete v našem přehledném glosáři základních pojmů k migraci.

uprchlíci na člunu
zdroj: Shutterstock.com; autor: Malcolm Chapman

Přehled pojmů původně vyšel na webových stránkách Zastoupení Evropské komise v ČR.

AGENDA PRO MIGRACI

Návrh Evropské komise, který byl představen v květnu roku 2015 jako ucelený plán řízení migrace mj. v očekávání migračních tlaků v létě 2015 a který navazoval na víc než 15 let zkušeností EU v této oblasti. Jeho součástí je:

  • sjednocení azylové politiky EU, což znamená i vytvoření společného evropského seznamu bezpečných zemí původu (ne všichni migranti jsou uprchlíky – ty, kteří nemají nárok na mezinárodní ochranu, je třeba vracet zpět do zemí jejich původu);
  • efektivní posílení návratové politiky všech, kteří na legální pobyt v EU nemají právo;
  • zlepšení ochrany vnějších hranic EU za spolupráce všech zemí schengenské zóny a v koordinaci s evropskými agenturami např. FRONTEX, EASO či EUROPOL;
  • zefektivnění boje proti organizovaným zločineckým sítím;
  • zavedení distribučního mechanismu pro žadatele o azyl v rámci EU v momentech krize;
  • vytvoření systému záchytných míst na hranicích, tzv. hotspots v těch regionech, kde je situace nejpalčivější tak, aby bylo možno včas rozlišit ekonomické migranty, kteří by měli být navráceni do zemí původu, od uprchlíků, kteří na mezinárodní ochranu mají právo;
  • aktivace dalších evropských fondů na řešení situace v členských státech;
  • navýšení humanitární pomoci, rozvojové spolupráce a dialogu se zeměmi původu a tranzitu migračních cest.


AKČNÍ PLÁN PRO NAVRÁCENÍ NELEGÁLNÍCH MIGRANTŮ

Návratová politika je o vyhoštění osob třetích zemí, které nemají či ztratí povolení k legálnímu pobytu na území EU. Akční plán pro navrácení nelegálních migrantů stanovuje konkrétní okamžitá a střednědobá opatření, jež mají členské státy přijmout, aby posílily využívání dobrovolného návratu, provádění směrnice o navracení osob, zlepšily sdílení informací mezi státy, upevnily (a posílily) úlohu, kterou v návratových operacích plní agentura FRONTEX, a vytvořily integrovaný systém pro řízení návratů. Zároveň s plánem byla zveřejněna společná příručka k navracení osob, která má příslušným národním orgánům poskytovat praktické.

Komise věří, že navracení osob, které nemají právo na azyl či právo pobytu v Evropě, je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak předcházet nelegální migraci a jak ji omezovat. Míra navracení se velmi různí podle jednotlivých členských států a do značné míry se liší také v závislosti na státní příslušnosti migrantů. Některé třetí země dodržují povinnost podle mezinárodního práva a své státní příslušníky přijímají zpět, jiné tak ale nečiní, nebo tak činí jen nesoustavně a zdráhavě.


AKČNÍ PLÁN PROTI PŘEVADĚČŮM MIGRANTŮ

Plán na období 2015–2020, který vytyčuje konkrétní opatření na prevenci a potírání pašování přistěhovalců. Opatření zahrnují vytvoření seznamu podezřelých plavidel, specializované platformy pro posílení spolupráce a výměnu informací s finančními institucemi a spolupráci s poskytovateli internetových služeb a se sociálními médii s cílem rychle odhalovat a odstraňovat obsah, jenž využívají pašeráci k propagaci své činnosti.


AZYL

Azyl se poskytuje lidem, kteří prchají před pronásledováním nebo vážnou újmou.

DUBLINSKÉ NAŘÍZENÍ

Právní norma z roku 1999, která je známá jako tzv. dublinské nařízení, má dva cíle. Za prvé, určit členský stát EU, který je za vyřízení žádosti o azyl zodpovědný. Smyslem je zajistit, aby národní administrativy různých států EU nebyly přetíženy žádostmi stejných osob. Za druhé, zamezit tzv. asylum shoppingu. Jinými slovy, nedovolit, aby si žadatelé o azyl mohli vybírat, kde svou žádost předloží. Hlavní zásadou dublinského nařízení totiž je, že odpovědnost za posouzení žádosti nese ten členský stát, na jehož území žadatel o azyl poprvé vstoupil.

Rozdělení zodpovědnosti skutečně vyřešilo problém asylum shoppingu, avšak léta zkušeností s danou normou odhalily jeho slabiny. Totiž, že téměř 80 % všech žádostí o azyl dlouhodobě řeší celkem 5 zemí EU (Německo, Velká Británie, Itálie, Španělsko a Francie), což není spravedlivé. Tato slabina se nejvíce projevila v roce 2015, kdy do EU vstoupil bezprecedentní počet žadatelů o azyl (přes 1 milion) a dle pravidel dublinského nařízení se všemi těmito žádostmi měly zabývat státy vstupu, tedy Itálie a Řecko. Německo proto dočasně pravidla porušilo a nabídlo pomoc s převzetím odpovědnosti za část žadatelů o azyl.

Uprchlická a migrační krize roku 2015 jednoznačně ukázala, že v případě bezprecedentního počtu žadatelů o azyl dublinské nařízení nefunguje, protože neobsahuje prvek rovnovážného rozdělení zodpovědnosti a ponechává celé břímě pouze na několika vstupních zemích. Z tohoto důvodu navrhla Evropská komise změnu v dublinském nařízení, která spočívala v možnosti aktivovat tzv. mechanismus solidarity pro libovolný členský stát EU čelící nouzové situaci, např. mimořádnému migračnímu tlaku. Tomuto mechanismu se také mylně říká „permanentní kvóty“.

Dle zmíněného návrhu by to byla Evropská komise, která posoudí, zda se jedná o krizovou situaci. Vycházet má při tom z údajů posledních šesti měsíců (mimořádné zvýšení počtu žádostí o azyl, zvýšení počtu nelegálních překročení hranic a počtu žádostí o azyl na jednoho obyvatele v porovnání s průměrem EU). Počet osob, které mají být relokovány, má být pevně stanoven, a to do výše 40 % počtu žádostí podaných v posledních šesti měsících. Počty osob, které by měly ostatní členské státy přijmout, jsou určeny prostřednictvím distribučního klíče.


EURODAC

Nařízením EURODAC byla v EU zřízena databáze otisků prstů žadatelů o azyl a azylantů. Otisky žadatelů o azyl se předávají do centrálního systému EURODAC, a to bez ohledu na to, kde v EU se žadatel nachází. EURODAC funguje od roku 2003, od té doby se osvědčil jako velmi úspěšný IT nástroj. Databáze totiž umožní zjistit, zda žadatel již o azyl požádal např. v jiné členské zemi.


EUROPOL

Evropský policejní úřad EUROPOL napomáhá zefektivnit spolupráci členských států v oblasti přeshraničního zločinu a tedy i nelegální migrace či pašování lidí. V rámci EUROPOLu dochází k výměně informací a analýz rizik mezi bezpečnostními složkami zemí EU, které se také spolu účastní přeshraničních vyšetřování např. v boji s organizovaným zločinem či terorismem.


EVROPSKÝ PODPŮRNÝ AZYLOVÝ ÚŘAD (EASO)

Hlavním úkolem EASO je podporovat členské státy při provádění společného evropského azylového systému, rozšiřovat praktickou spolupráci v otázkách azylu a pomáhat členským státům při plnění jejich evropských i mezinárodních závazků souvisejících s poskytováním ochrany lidem, kteří ji potřebují.


FINANCOVÁNÍ ŘEŠENÍ MIGRAČNÍCH OTÁZEK

Prostředky na migrační politiku jsou součástí rozpočtu EU, který každý rok předkládá Evropská komise ke schválení Evropskému parlamentu a Radě EU (členské státy). Na začátku roku 2015 Komise původně počítala vyčlenit na řešení uprchlické krize částku 4,5 miliard eur pro období 2015-2016. V souvislosti s akutní potřebou řešit migrační vlnu tuto částku v průběhu roku 2015 flexibilně navýšila na celkem 10 miliard eur (v rozpočtu tedy Komise našla dodatečných 5,5 miliard eur).

Toto navýšení nic nemění na tom, že celkový finanční rozpočtový rámec EU pro období 2014-2020 zůstává oproti předchozímu období 2007-2013 nižší o cca 3,7 %. Celkový rozpočet EU představuje přibližně 1 % HDP členských zemí EU.

Kromě rozpočtu EU existují i jiné způsoby financování prevence a řešení migračních otázek. Jedná se zejména o svěřenecké fondy pro Afriku a Sýrii a speciální fond pro Turecko, viz níže. Ty kombinují prostředky jdoucí přímo z rozpočtu s příspěvky jednotlivých členských zemí. Tento přístup spolu s nebývalou flexibilitou rozpočtu jsou novinkami, jejichž cílem je umožnit EU pružně reagovat na globální problémy typu migrace. Financovat řešení migračních otázek lze i pomocí prostředků z rozpočtu zahraniční služby EU zaměřené na pomoc přímo v zemích původu (v roce 2015 byl tento rozpočet navýšen o 60 %).


FOND PRO SÝRII

V reakci na krizi v Sýrii Komise navrhla zřídit regionální svěřenecký fond EU (fond Madad), který se zaměřuje na stabilizaci situace a rozvoj samotné Sýrie (například obnovení místní správy a poskytování základních služeb), tak i na sousední země, které přijímají největší procento syrských uprchlíků (Libanon, Jordánsko, Turecko, Irák, Egypt). Smyslem je pomoci těmto nejvíce zatíženým zemím tak, aby se omezily hlavní příčiny současné migrační krize.

Fond Madad (arabsky pomoc), který vznikl koncem roku 2014, je první svěřenecký fond EU regionální povahy. Kromě EU do něj mohou přispívat jak členské státy, tak veřejní a soukromí dárci. Částkou 500 milionů eur má do fondu v roce 2015 přispět jak EU z vlastního rozpočtu, tak i jednotlivé členské státy. Nejedná se přitom o první finanční pomoc uprchlíkům ze Sýrie – v letech 2011-2015 EU na tyto účely poslala celkem čtyři miliardy eur.


FRONTEX

Evropská agentura pro ochranu hranic FRONTEX byla založena v roce 2004 za účelem koordinace ochrany vnějších hranic EU. Mezi její hlavní cíle patří boj proti ilegální migraci, obchodu s lidmi a infiltraci teroristů. Sídlem je agentury Varšava.


MIGRAČNÍ TRASY

Mezi roky 2006 až 2008 se migranti mířící do EU vydávali nejčastěji od břehů severozápadní Afriky. Mezi hlavní patřily zpočátku trasy vedoucí ze Senegalu či Mauritánie přes Kanárské ostrovy, případně přes španělské exklávy na pobřeží Afriky, města Ceuta a Melilla. Počet migrantů cestujících přes Kanárské ostrovy se podařilo snížit díky bilaterálním dohodám mezi zeměmi severní Afriky a Španělska a posílené společné stráži na moři u španělských hranic, koordinované agenturou FRONTEX. Avšak trasa přes Ceutu a Melillu patří od roku 2011 opět k často užívaným.

Další hojně využívanou trasou v letech 2006 až 2009 byla cesta přes Itálii. Po prvních velkých vlnách se v roce 2009 podařilo situaci stabilizovat především díky bilaterálním dohodám mezi Itálií a Libyií. Po začátku Arabského jara v roce 2011 se ovšem počet migrantů na italské trase téměř zdesetinásobil. Nejfrekventovanějším místem se pak stal italský ostrov Lampedusa, kde od listopadu 2015 funguje první tzv. hotspot zřízený Evropskou unií. Toto zařízení napomáhá v urychlení procesu azylového řízení a oddělení nelegálních migrantů, kteří na azyl právo nemají.

Další nejčastější trasou je hranice mezi Tureckem a Řeckem, ať už pozemní či námořní (mimo jiné i přes Kypr). Od roku 2008 je tato trasa druhou nejfrekventovanější hned po Lampeduse. V roce 2009 tudy prošlo 40 % všech uprchlíků směřujících do Evropské unie. V roce 2010 FRONTEX ve spolupráci se členskými státy nasadil na pozemské hranici mezi Tureckem a Řeckem pomocné týmy, které asistovaly při kontrole na hranicích. Přes dočasné zlepšení se však počty migrantů začaly znovu zvyšovat. Nejčastěji tuto trasu využívají migranti ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku.

Na počátku migrační vlny často migranti pokračovali z Řecka dále námořní trasou do Itálie. Od roku 2013 však na cestě do Evropské unie využívají čím dál častěji tzv. balkánské trasy, přes Srbsko do Maďarska. V roce 2012 bylo na této trase zaznamenáno 20 % ze všech padělků cestovních dokladů, či falšování vstupních víz do Evropské unie.


PŘESÍDLENÍ (RESETTLEMENT)

Jedná se o způsob ochrany uprchlíků a praktický příklad sdílení mezinárodní odpovědnosti. Podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 573/2007/ES přesídlení znamená proces, při němž jsou na žádost UNHCR osoby pod mezinárodní ochranou přesídleny ze třetích zemí do států EU, které souhlasily s jejich přijetím. Těmto osobám je obvykle udělen azyl a v mnoha případech mají také možnost stát se občany dané země.

V květnu Komise navrhla celoevropský program přesídlování ze třetích zemí, který nabídl 20 000 míst pro vysídlené osoby ve všech členských státech EU. Trvání programu bylo stanoveno na dva roky. Země, které se do něj přihasí, budou moci čerpat finanční prostředky z celkového objemu 50 milionů eur, které byly Komisí na roky 2015 a 2016 vyčleněny.


READMISNÍ DOHODY

Neboli dohody o zpětném přebíráníosob jsou mezinárodní smlouvy upravující předávání občanů, kteří neoprávněně vstoupili na území jedné ze smluvních stran nebo na něm neoprávněně pobývají, do země jejich původu či nejbližší země tranzitu. Dohody obsahují podmínky, za nichž k předávání dochází. EU uzavřela do roku 2010 celkem dvanáct dohod. Během příštích pěti let uzavřela dalších pět. Dnes má EU celkem 17 readmisních dohod a o dalších vyjednává.


REGIONÁLNÍ PROGRAMY OCHRANY

Jde o programy Evropské komise, které mají posílit ochranné kapacity dotčených regionů (subsaharská Afrika a západní nově nezávislé státy, tj. Ukrajina, Moldavsko, Bělorusko) a lépe chránit tam žijící uprchlíky. Programy byly představeny v roce 2005 a pracovaly s pojmy, jako je repatriace, integrace do místních poměrů nebo znovuusídlení ve třetí zemi, pokud první dvě trvalá řešení nejsou možná. V roce 2010 Evropská komise programy prodloužila a rozšířila je na další země v čele se zeměmi Afrického rohu (včetně Keni, Jemenu a Džibutska) a severovýchodní Afriky (Egypt, Libye a Tunisko).


RELOKACE (PŘEMÍSTĚNÍ)

Jedná se o proces přemístění osob, které mají právo na mezinárodní ochranu, z jednoho členského státu EU do druhého. V květnu roku 2015 Komise navrhla tzv. krizový mechanismus relokace, aby bylo z Itálie a Řecka v průběhu dvou let relokováno 40 000 osob (40 % tehdejších žadatelů). V září Komise navrhla, aby bylo z Itálie, Řecka a Maďarska v průběhu dvou let relokováno dalších 120 000 osob. Počet lidí, které by měly přijmout ostatní členské státy EU, vychází z distribučního klíče, který byl vypočten na základě objektivních, měřitelných a ověřitelných kritérií (počet obyvatel, celkový HDP, průměrný počet žádostí o azyl v předchozích čtyřech letech a míra nezaměstnanosti). Relokace se vztahuje pouze na žadatele ze zemí, u kterých průměrná míra uznávání žádostí o mezinárodní ochranu na úrovni EU přesahuje 75 %. V současné době dosahují tak vysoké míry uznávání tři národnosti: Syřané, Eritrejci a Iráčané.


SPOLEČNÝ EVROPSKÝ AZYLOVÝ SYSTÉM (CEAS – COMMON EUROPEAN ASYLUM SYSTEM)

V roce 1999 se členské země EU zavázaly k vytvoření společného evropského azylového systému, který by řešil azylovou problematiku na evropské úrovni. Postup pro podávání žádostí o azyl je nyní obdobný v celé EU (směrnice o azylovém řízení). Každému žadateli jsou sejmuty otisky prstů a odeslány do databáze EURODAC (nařízení o EURODAC). Tyto údaje pomáhají určit zemi odpovědnou za vyřízení žádosti o azyl (dublinské nařízení). Žadatelům o azyl jsou poskytnuty materiální podmínky přijetí, např. ubytování a strava (směrnice o podmínkách přijímání). S pomocí tlumočníka je žadatel o azyl vyslechnut referentem, který je obeznámen s právem EU, aby se zjistilo, zda splňuje podmínky pro přiznání statusu uprchlíka nebo doplňkové ochrany (kvalifikační směrnice a směrnice o azylovém řízení). Více detailů zde.


SPOLEČNÝ EVROPSKÝ SEZNAM BEZPEČNÝCH ZEMÍ PŮVODU

Seznam, který umožní rychleji zpracovávat jednotlivé žádosti o azyl od žadatelů pocházejících ze zemí, které jsou v celé EU považovány za bezpečné. Dále pomůže rychlejšímu navrácení v případech, kdy individuální posouzení žádostí potvrdí, že se na ně nevztahuje právo na azyl. Komise navrhla, aby byly na evropský seznam bezpečných zemí původu přidány Albánie, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Kosovo, Černá Hora, Srbsko a Turecko.


SVĚŘENECKÝ FOND PRO AFRIKU

Plný název fondu zní Nouzový svěřenecký fond pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace v Africe, na jehož zřízení Komise vyčlenila z finančních prostředků EU částku 1,8 miliardy eur. Cílem fondu je zvýšit stabilitu a řešit hlavní příčiny nelegálních migračních toků v oblasti Sahelu, Čadského jezera, Afrického rohu a severní Afriky.


UŽŠÍ SPOLUPRÁCE S TURECKEM

Na konci listopadu 2015 EU uzavřela dohodu s Tureckem o užší spolupráci při potírání migrační krize. Ankara ve společné deklaraci slíbila, že zpřísní ostrahu svých hranic a bude aktivně bránit nelegální migraci. Zavázala se také, že se bude lépe starat o uprchlíky, kteří se již nacházejí na tureckém území. Státy EU uvedly, že v letech 2016 a 2017 poskytnou Turecku finanční pomoc ve výši 3 miliard eur. Přislíbily zároveň, že bude-li Ankara dodržovat uplatňování readmisních dohod, dojde k urychlení procesu vízové liberalizace.


VALLETTSKÝ SUMMIT O MIGRACI

V listopadu roku 2015 se hlavy států a předsedové vlád zemí EU setkali s partnery z afrických zemí, aby jednali o otázkách migrace. Dohodli se na akčním plánu, který je zaměřen na několik priorit, zejména řešení základních příčin nelegální migrace a nuceného vysídlení, zvýšení ochrany migrantů a žadatelů o azyl, boj proti vykořisťování migrantů a obchodování s nimi a lepší spolupráci v oblasti navracení, readmise a reintegrace.


„VNĚJŠÍ ROZMĚR“ UPRCHLICKÉ KRIZE

Představuje klíčovou součást řešení migrační krize, která zahrnuje úsilí o podporu diplomatických iniciativ a nalezení politického řešení konfliktů v Sýrii, Iráku a Libyi. EU poskytuje pomoc syrským občanům, zejména vnitřně vysídleným osobám, a také finanční podporu sousedním zemím, které poskytují útočiště největšímu počtu uprchlíků ze Sýrie, jako jsou Jordánsko, Libanon a Turecko. Další prioritou je boj proti strukturám organizovaného zločinu, které stojí za převaděčstvím osob, prohlubování stávajících dialogů na vysoké úrovni o migrantech s klíčovými partnery, například v rámci rabatského a chartúmského procesu s africkými zeměmi a budapešťského procesu se zeměmi východní a střední Asie.

REKLAMA

REKLAMA