Brexit je tu. A co bude dál?

Velká Británie se jako první země v historii rozhodla odejít z Evropské unie. Nad procesem vystoupení či navázání nových vztahů s Unií však visí celá řada otazníků. EurActiv proto přináší odpovědi na některé palčivé otázky, které s brexitem souvisí.
brexit2
zdroj: pixabay.com

Sotva se stihly přepsat učebnice a Evropa si začala zvykat, že má EU po přistoupení Chorvatska v roce 2013 celkem 28 členů, se jejich počet opět o jednoho sníží. 23. červen 2016 se do dějin zapíše jako den, kdy se Britové v referendu rozhodli dát Unii sbohem a jako počátek etapy, kdy má EU znovu jen 27 členů. V referendu o vystoupení země z EU se 51,9 % Britů rozhodlo pro brexit. Co se ale dá čekat dál?

Kola jednání se roztočí už v sobotu, kdy se v Berlíně kvůli výsledku britského referenda sejdou ministři zahraničí šesti zemí, které stály u zrodu evropského integračního projektu – Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko.

Přečtěte si také FACTSHEET: Jaká byla cesta k britskému referendu?

Jak v dnešním projevu uvedl předseda Evropské rady Donald Tusk, hlavy států EU by o dalších krocích a postupu při odstoupení Velké Británie z EU měly jednat už v pondělí, tedy den před plánovaným summitem lídrů EU v Bruselu.

V úterý se brexitu budou věnovat také poslanci Evropského parlamentu. Ti by podle slov jeho předsedy Martina Schulze měli přijmout rezoluci, kde výsledek referenda zhodnotí a nastíní další postup Evropského parlamentu i ostatních institucí EU.

Procesu vystoupení země z Unie se sice věnuje Lisabonská smlouva, ale jen velmi obecně. Potřebě důkladně projednat související kroky nahrává i fakt, že odchod země z EU pro Evropu představuje novou zkušenost, a není proto jasné, jak přesně bude rozvázání smluv s Londýnem probíhat.

Británie odstupující a zároveň předsednickou zemí

Podle článku 50 Smlouvy o EU musí stát, který chce odstoupit, oznámit tuto skutečnost Evropské radě. V následujících dvou letech poté běží lhůta, v rámci které se odstupující stát s ostatními členskými zeměmi a institucemi na vystoupení z Unie dohodne. Jak nedávno naznačil předseda Evropské rady, proces vystoupení nebude tak složitý jako navázání nových smluvních vztahů.

„Rozvázání všech smluvních povinností a závazků by bylo velmi smutné, ale poměrně jednoduché, to by trvalo přibližně dva roky. Mnohem obtížnější by ale bylo vyjednat nové vztahy. Každý ze zbývajících 27 států i Evropský parlament by musel celkový výsledek schválit. To bude trvat nejméně pět let a obávám se, že zde neexistuje záruka úspěchu,“ varoval v nedávném rozhovoru pro německý list Bild Donald Tusk.

Než ale země z EU oficiálně vystoupí, bude stále právoplatným členem se všemi právy a povinnostmi a bude se účastnit všech jednání v evropských institucích. Hlas Velké Británie při rozhodování se však pravděpodobně politicky oslabí, na což bude muset reagovat také Slovensko, které od 1. července předsedá v Radě EU.

Důležité je také připomenout, že sama Velká Británie má jako předsednická země řídit všechna jednání na úrovni Rady, a to od druhé poloviny roku 2017.

„Velká Británie si to jako předsednická země odpracuje, protože případný odchod z EU by byl záležitostí na několik let. Její váha a prestiž předsednictví tím ale nepochybně utrpí,“ řekl v rozhovoru pro EurActiv europoslanec Jan Zahradil (ODS/ECR).

Londýn nesmí otálet

Nejistotu, kterou přinese dvouleté přechodné období, posiluje také odstoupení Davida Camerona z pozice britského premiéra. Podle jeho dnešního projevu by měl být předsedou britské vlády do října a vyjednávání se zbytkem EU o uspořádání vztahů by měl vést až jeho nástupce.

To se ale nelíbí českému ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi. Jak dnes sdělil novinářům v Lucemburku, Británie by měla jednat rychle, aby mohlo být zahájeno vyjednávání o vystoupení země z EU. V Evropě jsou totiž další palčivé problémy, které je potřeba řešit, uvedl Zaorálek.

K rychlému rozhodování britskou vládu vyzvali také představitelé evropských institucí, kteří se kvůli referendu mimořádně sešli dnes dopoledne. „Jakékoliv zpoždění by zbytečně prodlužovalo nejistotu,“ píše se v prohlášení Donalda Tuska, Martina Schulze, předsedy Evropské Komise Jeana-Clauda Junckera a nizozemského premiéra Marka Rutteho, jehož země do konce června předsedá v Radě EU.

V podobném duchu se dnes vyjádřil také předseda socialistické frakce v Evropském parlamentu Gianni Pittella, který prý bude požadovat, aby byl článek 50 Smlouvy o EU aktivován co nejrychleji.

Vedle procesu vystoupení bude probíhat také vyjednávání o nastavení nových vztahů. Jak ale nové vztahy mezi EU a Británií budou vypadat? To bude předmětem dalšího jednání, existují však příklady, které by mohl Londýn následovat.

Británie by mohla jít po vzoru Norska, které je členem Evropského hospodářského prostoru, a je tak součástí vnitřního trhu EU. Další možností je nastavit sérii komplexním bilaterálních dohod, jako tomu je v případě Švýcarska. Zásadní nevýhodou těchto modelů však je, že by Británie jako nečlenský stát EU nemohla vstupovat do rozhodovacího procesu, a musela by tak přijímat legislativu, o které bez její účasti rozhodne zbylých 27 států EU.

Rozpad Unie i Spojeného království?

Vedle praktických důsledků, které budou mít vliv na rozhodování na úrovni evropských institucí a EU jako takovou, bude mít brexit také politické a společenské dopady. Jednou z takových hrozeb je nárůst nacionalismu a požadavků na vypsání referenda o vystoupení z Unie i z řad dalších evropských států.

S tímto záměrem neotálela Marine Le Penová, která stojí v čele francouzské Národní fronty. Na twitteru dnes napsala, že by se stejné referendum mělo konat také ve Francii a dalších zemích EU. Podobné hlasy zaznívají i z Nizozemska.

Zatímco v těchto zemích lze slyšet odstředivé tendence od evropského integračního projektu, v některých částech Británie je situace zcela opačná. Pro brexit se totiž nevyslovila celá Británie – Skotsko, Severní Irsko a Gibraltar v referendu hlasovaly proti.  

Skotská premiérka Nicola Sturgeonová se po oznámení výsledků referenda nechala slyšet, že chce Skotsku zajistit místo v EU a další referendum o nezávislosti Skotska na Británii je nyní vysoce pravděpodobné. První hlasování o odtržení Skotska se konalo před dvěma lety a tamní obyvatelé se tehdy rozhodli ve Spojeném království setrvat. Jak ale uvedla Sturgeonová, dnes je situace kvůli brexitu odlišná, a lidé by se proto mohli rozhodnout jinak.

STANOVISKA:

„Tvrzení, že výsledky referenda jsou nezávazné, je nesmyslné. Politici musí akceptovat jeho výsledky, protože většina britských voličů hlasovala, tak jak hlasovala. Velká Británie se rozhodla vystoupit z EU a v dalších měsících se ukáže, zda to byla dobrá volba. Považuji však za nutné, abychom se se zástupci Velké Británie co nejdříve domluvili na podmínkách další spolupráce. V této zemi pracují desetitisíce Čechů, a my uděláme všechno proto, aby v ní mohly pracovat dál,“ napsal redakci europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL/EPP).

„Brexit rozhodně neznamená konce evropské integrace, ani začátek jeho konce. Ten by nastal jen v případě, kdy by členské státy a evropské instituce ignorovaly všechna varování a nepokusily se EU reformovat. Právě nyní tak nastala chvíle na nápravu těchto nedostatků a zásadní reformu EU. Nejde přitom o vyjednávání výjimek pro Českou republiku nebo jiné státy. To by jen prohloubilo fragmentaci a rozkol uvnitř EU. Jde o reformu, která skutečně zlepší a zefektivní fungování unie. Výjimky na jedné stran a tvrdé jádro na straně druhé nejsou tou správnou cestou,“ píše v komentáři europoslanec Pavel Telička (ANO/ALDE).

„Oficiálním oznámením premiéra Camerona o úmyslu jeho země vystoupit z EU by se měl nyní aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, který celý proces upravuje a stanovuje dvouletou lhůtu pro vyjednání podmínek vystoupení. Mnohé bude záležet na tom, jaký přístup k vyjednávání zvolí ostatní státy, zejména eurozóna. Vystoupení může nyní ve zbytku Unie zrychlit jak snahy o těsnější integraci části EU, tedy vznik tzv. dvourychlostní Evropy, tak posílit dezintegrační tendence,“ tvrdí česká europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD/S&D).

„Výsledek referenda může být živnou půdou pro nebezpečně populistické i extrémní politiky také v dalších evropských zemí. Stmelit zbývajících 27 států, nedopustit, aby se podobný scénář opakoval v dalších zemích, bude ohromná výzva pro evropské politiky. Možná ta největší, které za dobu své existence EU čelí. Nikdo nepochybuje, že Unie potřebuje projít hlubokou vnitřní reformou,“ uvádí česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO/ALDE).

„Jsem velmi zklamaná výsledkem referenda, jehož  výsledek nicméně ctím.  Nemohu zpochybnit přímou demokracii, i když má svá rizika a lidé při hlasování  podléhají momentálním emocím. Je to pro nás velkým poučením a důvodem k sebereflexi – musíme se zabývat tím, proč lidé nevnímají EU jako řešení. Určitě chápu nespokojenost občanů EU kvůli nezvládnuté migrační krizi, musíme se z toho poučit a jednat efektivněji. Ale určitě to nesmíme vzdát. EU je jediným řešením pro stabilní a svobodnou Evropu,“ komentuje výsledek britského referenda europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL/EPP).

Eliška Kubátová

REKLAMA
REKLAMA