ČR hraje v EU druhé housle dobrovolně, shodli se čeští novináři

Česká republika hraje v EU druhé housle. Je to dáno jednak okolnostmi, ale i tím, že česká politická reprezentace neměla dostatečné ambice to změnit. EurActivu to u příležitosti 10. výročí vstupu Česka do EU řekli čeští novináři, kteří pracují nebo pracovali přímo v Bruselu.
EU instituce
zdroj: ShutterStock; autor: Symbiot.

„Česká republika za poslední roky skutečně patří mezi země, jejichž význam je spíše nižší,“ řekl EurActivu stálý zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu Ondřej Houska.  

Může za to z části objektivní situace, se kterou se EU musí již několikátým rokem vyrovnávat. „Hlavní náplní EU byla až donedávna dluhová krize, boj proti existenčnímu ohrožení eurozóny a snaha eurozónu ekonomicky i institucionálně reformovat,“ myslí si Houska. 

Česká republika, která dosud nepřijala společnou měnu euro, se tak logicky z řešení těchto záležitostí vyčlenila. 

S tím souhlasí i Houskův předchůdce, stávající šéf zahraniční redakce Českého rozhlasu Pavel Novák. „Na větší hlas si nemůžeme dělat přílišné nároky. Naše ekonomika je závislá na vývozu, nejsme soběstační a naše armáda by nás bez pomoci spojenců neochránila,“ myslí si.  

„Nejsme, nebyli jsme a nebudeme velmoc. Můžeme jí být v kultuře, některých sportech nebo třeba výrobě pomlázek, ale ne v politice a hospodářství,“ dodává.

Obtížně čitelná země

Houska je ale zároveň přesvědčen, že za horším postavením země v Bruselu stojí i politická reprezentace, která nedokázala na evropské půdě srozumitelně prezentovat a vysvětlovat své postoje. 

To se ukázalo zejména v situacích, kdy se česká reprezentace stavěla proti některým návrhům přicházejícím z Bruselu.

„Příkladem může být hlavně tzv. fiskální kompakt, u něhož tehdejší premiér Petr Nečas svým odmítnutím překvapil nejen své kolegy v Evropské radě, ale i řadu svých vlastních blízkých spolupracovníků,“ uvedl příklad Houska. 

Česká republika, která se spolu s Velkou Británií jako jediná odmítla k paktu připojit, se tak v očích ostatních států stala obtížně čitelnou, dodal.

Někdy býváme i více vidět 

Podle evropské zpravodajky MF DNES Kateřiny Koubové váha Česka v unijních institucích klesala spolu s tím, jak rostla zmiňovaná nečitelnost českých vyjednavačů. 

„Zažila jsem momenty, kdy jsme hráli první housle jako schopní vyjednavači, ať to bylo během českého předsednictví, ale i jindy, i když samozřejmě váhově jsme jiná kategorie. Nemějme však pořád druhořadý pocit jen z toho, že nevedeme zahraniční politiku jako Francie, Německo nebo Británie a že titulní stránky našich deníků jsou jiné,“ vzpomíná Koubová. 

„S kolegy z podobně velkých zemí, tedy s Dány, Belgičany, Švédy nebo Rakušany jsme na tom velmi podobně a někdy býváme i více vidět,“ dodává. 

„Co nám škodilo, bylo to, že naši diplomatičtí vyjednavači razili určitou politiku, kterou ve finále ministr nebo premiér otočil. Málokdo nám pak rozuměl,“ řekla také redakci.

 

„Jeden a půlté“ housle

S tím, že v unijních institucích nepatříme k zemím se silným slovem, souhlasí i další novinářka, která v letech 2004-2009 působila jako zpravodajka Lidových novin v Bruselu, Kateřina Šafaříková.

„Druhé housle hrajeme, ale dle mého názoru zcela vědomě a dobrovolně,“ řekla EurActivu. Důvodem je prý to, že se česká politická reprezentace dosud dostatečně nesnažila s tím něco udělat.

„Čeští politici zatím neměli ambici hrát první housle a pokud měli, například Topolánkova vláda v době českého předsednictví v oblasti energetiky, tak tu ambici neudrželi. A třeba taková vláda Petra Nečase si zakládala na tom, že není součástí elitních států EU,“ vysvětluje Šafaříková.

K alespoň částečné změně by podle ní mohlo dojít pod taktovkou současného premiéra Bohuslava Sobotky, jehož vláda slíbila, že bude vůči EU vystupovat aktivně a konstruktivně.

„Současná Sobotkova vláda má, zdá se, ambici dostat se blíž integračnímu jádru, což ji z druhých houslí dostane do, řekněme, jeden a půltých,“ dodává novinářka s tím, že za svůj pobyt v Bruselu osobně nezažila situaci, kdy by byla svědkem toho, že by se Česká republika odstavila na druhou kolej.

„Coby novinář jsem nebyla součástí debat okolo velkého stolu v 9. patře Rady ministrů, občas ale někdo utrousil poznámku o prezidentovi Václavu Klausovi a o tom, jak táhne Česko dolů,“ vzpomíná Šafaříková. 

„To ale odešlo stejně rychle, jak to přišlo. Relevantní nakonec byli vždycky čeští exekutivci – premiér, náměstci, co jezdili vyjednávat do Bruselu. Nikoli Klaus,“ dodává. 

Autor: Lucie Bednárová.

REKLAMA
REKLAMA