ANKETA: Co přineslo ČR její členství v EU?

V noci z 30. dubna na 1. května si Česká republika připomene 10 let od vstupu do Evropské unie. Ptali jsme se proto lidí z politické, ekonomické i neziskové sféry, co nám podle nich členství v EU přineslo. Anketou začíná speciál EurActivu k 10letému výročí vstupu.
Vlajka EU a ČR
Zdroj: Wikimedia.org, autor: Aktron.

Miloš Zeman, prezident ČR: Náš vstup do Evropské unie byl čímsi víc, než připojením se k jednotnému trhu anebo k dodavateli dotací. Byl to v podstatě vstup do rodiny. Když vstoupíte do nějaké rodiny, tak tím sdílíte její pravidla chování, její kulturu. Chápu Evropskou unii jako kulturní entitu a protože Čechy byly od starodávna součástí evropské kultury, tak vstup do Evropské unie chápu spíše jako návrat do staré rodiny, než jako vstup do rodiny nové.

Bohuslav Sobotka, předseda vlády: Vstup České republiky do EU považuji za nejvýznamnější okamžik naší moderní historie. Oceňuji hlavně značné posílení kreditu ČR v mezinárodní politice, což se projevuje při jednáních v Evropě i mimo ni. Máme unikátní příležitost rovnoprávně se podílet na řešení problémů, s nimiž bychom si sami v globalizovaném světě nedokázali efektivně poradit. Evropská unie nám garantuje mír, stabilitu a prosperitu, tedy hodnoty, kterých si musíme vzhledem pohnuté a drsné historii kontinentu ve 20. století opravdu vážit.

Návrat Česka do Evropy, jak náš vstup do EU označuji, měl jednoznačně pozitivní přínos v posílení úcty k pravidlům a vymahatelnosti práva. Nezapomínejme ale ani na ekonomické klady – vždyť Česko na bázi solidarity bohatých zemí s chudými dostalo dvakrát více, než kolik vložilo, a související příliv zahraničního kapitálu vyhnal ekonomiku do 6procentního růstu.

Cyril Svoboda, ministr zahraničí v době vstupu ČR do EU: Vstupem do Evropské unie jsme získali zvláště příležitost předvést, jací vlastně jsme: co myslíme vážně, jakou máme dlouhodobou strategii.

Po volbách v roce 2006 se ovšem naneštěstí ukázalo, že dlouhodobou představu nemáme spíše žádnou, že vážně nemyslíme skoro nic. Získali jsme si především nedůvěryhodnost. Netřeba snad vzpomínat takových záležitostí jako pokryteckého boje Václava Klause proti ratifikaci Lisabonské smlouvy, k jednání o níž sám dal plnou moc, nesmyslného, hlasitého prosazování „české výjimky“ pro vstup Chorvatska Janem Fischerem, na níž jsme v době jeho vstupu tiše zapomněli, nebo odmítnutí fiskálního paktu ze strany ODS a TOP 09, pro něž nebylo jiného, než čistě ideologického důvodu. Získali jsme pověst rozmazleného dítěte, které neví, co chce.

Naše zem se touto nedůvěryhodností bohužel často sama připravila o možnost tvůrčím způsobem přispět rozhodování na evropské úrovni. Nemyslíme-li nic vážně, nikdo nás vážně ani nebere. Stala se do značné míry pouze trapným čerpatelem evropských podpor – a ty navíc čerpá více než špatně.

David Ondráčka, ředitel Transparency International: Členství v EU byla transformační vize vstupu do vysněného elitního klubu, který potvrzuje naši kulturní a politickou příslušnost k Evropě. Situace se posunula, Evropa má spoustu problémů a EU málo opravdových receptů, ale to zakotvení je pro nás pořád důležité a nemáme jinou alternativu. Zkusme k EU přistupovat věcně, sebevědomě a aktivně a pak je možné využít lépe výhody EU, a to nejen ty dotační.

Jan Mühlfeit, Chairman Europe, Microsoft Corporation: Domnívám se, že jak vstup do NATO tak do Evropské unie byly pro ČR pozitivní kroky a znamenaly zakotvení ve společenství demokratických zemí.

Pokud bych měl analyzovat minulých deset let, řekl bych, že start byl velice dobrý a do roku 2008 byla Česká republika globálním miláčkem investorů. V roce 2008 ale došlo k velké hospodářské krizi, která zpomalila růst v rámci EU. Postupně se začalo ukazovat, že česká ekonomika v mnoha ohledech nestíhá. A to počínaje nedostatečným množstvím kvalitní pracovní síly až po to, že investoři v případě investic do znalostní ekonomiky nemohou nalézt zkušenou pracovní sílu. Během šesti let došlo podle žebříčku Světového ekonomického fóra k poklesu české konkurenceschopnosti z 31. na 46. místo. Důvodem je katastrofální stav českého školství, špatná infrastruktura a slabá úroveň českých institucí. Investovalo se sice do inovací a technologií, ale už méně do lidských zdrojů, takže se to na konkurenční výhodě neprojevilo. Mám obavu, že do budoucna česká ekonomika, která je propojená pupeční šňůrou s tou německou, nebude jejímu tempu stačit.

Petr Kužel, prezident Hospodářské komory ČR: Výhody našeho vstupu do EU jsou nezpochybnitelné. Členství v EU přineslo pro Českou republiku, ale i ostatní země včetně těch stávajících, významný hospodářský rozvoj. Přistoupení ČR k EU tak mělo a má i nadále významný dopad na přírůstky HDP, nastal masívní příliv přímých zahraničních investic a obrátila se záporná bilance zahraničního obchodu ČR, která má od roku 2004 trvale aktivní saldo. Česká republika se jako člen EU stala také čistým příjemcem dotací, které byly využity v řadě oblastí. Obrovským přínosem pro ČR je též zapojení do vnitřního trhu, který je největším ekonomickým prostorem na světě, a přináší tak českým podnikatelům velký potenciál.

Vstup ČR do EU s sebou ale přinesl i některá negativní opatření. Především bylo třeba se přizpůsobit evropské legislativě a jednotným standardům, což způsobilo podnikatelům vyšší administrativní zátěž v některých oblastech. Zvýšená konkurence měla také negativní dopad na některá odvětví, která byla utlumena. Nárůst konkurence měl ale i pozitivní dopady a jeho důsledkem je například zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků, příliv moderních technologií, zvyšování kvality výrobků a služeb a snižování jejich cen.

Ladislav Jakl, bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta Václava Klause: Kdo pamatuje komunismus, cítí něco jako déja vu. Je to tady zase. Předhoníme. Upevníme. Společně vpřed. Kampaňovitost, provázená hesly a fázemi, je projevem touhy mnoha lidí vybudovat nový svět podle svých představ i třeba na úkor svobody druhých. Kolektivismy včetně těch nejkrutějších vyrůstají z některých na první pohled neškodných vlastností. Člověk zůstal stejný. Ale v některých systémech se jeho sklon preferovat záruku na štěstí před svobodou projeví silněji. Silněji, ale bez fantazie, je to nakonec vlastně vždy stejné. V duchu eurofrází bychom dnes mohli pronést cosi o tom, že první desetiletku členství v EU máme za sebou, že jsme v ní obstáli se ctí. Hlavně je třeba všechno rozvíjet, prohlubovat, upevňovat. Nebo vystoupit ze světa frází zpátky do svobodného života?

Autor: Anna Kuznická


Anketou začíná EurActiv speciál k 10letému výročí vstupu ČR do EU. V příštích dnech se můžete těšit na řadu zajímavých článků a rozhovorů.

REKLAMA
REKLAMA