5 událostí, které EU za posledních 10 let změnily

Krize eurozóny, přijetí Lisabonské smlouvy či dominance Německa. To jsou jen některé události, které v posledních letech výrazně ovlivnily směřování evropského projektu. Před deseti lety vstoupila Česká republika do Evropské unie. Jak se EU od té doby změnila?
25 vlajek eu
zdroj: Evropská komise

1.      Integrace postkomunistických zemí

V květnu 2004 se konalo vůbec největší rozšíření EU – kromě České republiky do Unie vstoupilo dalších 9 zemí: Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, tři pobaltské státy, Malta a Kypr. O tři roky později se k nim přidalo Bulharsko a Rumunsko a loni v červenci také Chorvatsko.

Dosud bezprecedentní rozšíření vyvolávalo mezi částí takzvané staré patnáctky obavy především z přílivu levnější pracovní síly a vysokých „finančních nákladů“ na srovnání rozdílů mezi starými a novými členskými státy.

„Po ekonomické stránce bylo začlenění deseti zemí střední a východní Evropy jednoznačně obrovským úspěchem. Již méně však po stránce politické, kdy u mnoha zemí původní EU-15 došlo k ‘únavě z rozšíření‘. Navíc v řadě oblastí jako je rozpočet, daně nebo vztahy s Ruskem zastávají země EU-15 a nové členské země odlišné postoje,“ řekl redakci Daniel Marek z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.  

2.      Krize eurozóny

Krize vypukla na přelomu let 2009 a 2010. Jejích příčin bylo několik, důležitý však byl vysoký veřejný dluh některých zemí eurozóny. Krize vypukla nejdříve v Řecku, záchranný balíček postupně získalo také Irsko, Portugalsko a Kypr. Zpomalení ekonomického růstu a nárůst nezaměstnanosti především mladých lidí postihlo většinu Evropské unie.

Krize odhalila zásadní slabinu projektu společné evropské měny – měnová unie vznikla bez hospodářské unie. EU reagovala na krizi mnoha institucionálními kroky. Mezi ně patří mimo jiné posílení Paktu stability a růstu, vznik dočasných záchranných mechanismů a trvalého Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), takzvaná fiskální smlouva či vznikající bankovní unie.

3.      Změna rovnováhy sil

Hospodářská situace v Unii posílila také dominantní roli Berlína. „Ekonomická krize posunula rovnováhu moci v EU silněji ve prospěch Německa, které se stává nejen ekonomickým, ale nově i politickým lídrem Evropy,“ uvádí Marek.

Dodává, že ekonomická krize také prohloubila rozkol mezi chudšími a bohatými státy Evropy, někdy označované jako Sever a Jih. „Tento rozkol se z oblasti ekonomické přenáší i do politické dimenze.“

4.      Nárůst euroskepticismu

Posledních deset let také doprovázelo několik referend, ve kterých Evropská unie tvrdě narazila. V létě 2005 odmítla Francie a Nizozemsko dlouho připravovanou takzvanou evropskou ústavní smlouvu, kterou o čtyři roky později nahradila Lisabonská smlouva.

Té řeklo „ne“ v červnu 2008 pro změnu Irsko, které však o rok později v opakovaném referendu smlouvu přijalo.

Důvodem záporných referend nebyl pouze protest proti domácím vládám, ale i vzrůstající nesouhlas se směřováním evropské integrace například kvůli „východnímu“ rozšíření, imigraci či posilování pravomocí evropských institucí. Euroskepticismus pak na přelomu dekády výrazně posílila ekonomické krize.

„Tento trend bude s vysokou pravděpodobností potvrzen i nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu, kdy je očekáván historický úspěch nacionálně-populistických a euroskeptických politických stran a uskupení,“ domnívá se Marek.

5.      Lisabonská smlouva

Největší institucionálně-právní změnu posledních deseti let přineslo přijetí Lisabonské smlouvy. Ta vešla v platnost 1. prosince 2009. Poslední zemí, která smlouvu ratifikovala, byla Česká republika.

Na rozdíl od evropské ústavní smlouvy, která nebyla státy ratifikována, Lisabonská smlouva dřívější smlouvy nenahrazuje, ale pouze je novelizuje. Smlouva dává Evropské unii právní suverenitu a Listina základních práv EU se díky ní stává právně závazná s výjimkou Velké Británie a Polska. Zavádí některé nové posty, jako je stálý předseda Evropské rady.

Lisabonská smlouva také zjednodušila rozhodovací proceduru EU. Novým způsobem definuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě EU a rozšiřuje počet oblastí, kterých se toto rozhodování týká.

Posiluje také pravomoci Evropského parlamentu, a to především v rozpočtové politice. Místo dřívějšího spolurozhodování zavádí běžnou legislativní proceduru, při které zákony schvaluje společně Evropský parlament a členské státy, a rozšiřuje ji do nových oblastí, jako je zemědělství, vnější obchod, duševní vlastnictví nebo bezpečnost.

O Lisabonské smlouvě a změnách, které přinesla, si přečtěte v našem factsheetu.

Autor: Anna Kuznická

REKLAMA
REKLAMA