Brexit bude mít dopad na zemědělské dotace. Jaká jsou očekávání, rizika a východiska?

Zvýšit příspěvky do rozpočtu EU po brexitu nebo nezvýšit? A pokud nikoliv, tak jak vyrovnat ztrátu britských plateb do společné evropské kasy? Studie Evropského parlamentu se zamýšlí nad možnými scénáři.
zemědělské dotace brexit
@ Pixabay

Nad evropským rozpočtem i anglickým venkovem se teď stahují černé mraky. Jednání o brexitu stále váznou a času na rozmyšlenou je čím dál méně. Do oficiálního vystoupení v březnu 2019 zbývá 16 měsíců.

Zároveň se po celé EU rozbíhají diskuse o budoucnosti unijního financování po roce 2020, kdy končí současný víceletý finanční rámec a s ním i rozdělení evropských peněz na jednotlivé politiky. Ztráta britských příspěvků je nevyhnutelná a členské státy se s tím budou muset nějakým způsobem vyrovnat.

Jak bude takový úbytek vysoký a jak je možné ho zacelit, dnes není zřejmé. Záležet bude na podobě a velikosti finančního vyrovnání brexitu, na němž se ale hlavní vyjednavači zatím nedokázali shodnout.

Podle Financial Times by Velká Británie měla zaplatit kolem 100 miliard eur (až 2,6 bilionu korun), po odečtení příjmů z EU zhruba kolem 55 až 75 miliard eur.

Britská premiérka Theresa Mayová ve svém zářijovém projevu ve Florencii slíbila, že žádná ze členských zemí nepřijde o své peníze z EU a nebude ani muset navýšit objem svých výdajů do společné kasy.

S odchodem Británie přijde rozpočet EU o roční příspěvek ve výši 10 miliard eur. Společné zemědělské politice budou od Britů chybět 3 miliardy eur a podobný osud čeká také jinou největší výdajovou položku – kohezní politiku.

Záleží tedy, zda budou členské státy ochotny snížit výdaje na jednotlivé politiky, zvýšit své příspěvky do rozpočtu, udělat obojí, nebo založit nový zdroj příjmů.

Budoucí rozpočet EU: méně peněz, více úkolů. Více ˃˃˃˃

Studie Evropské parlamentu (EP) proto přináší a hodnotí možné scénáře vlivu ztráty britského příspěvku do rozpočtu EU na budoucnost víceletého finančního plánu, a zvláště pak na společnou zemědělskou politiku (SZP), která tvoří téměř 40 % unijních výdajů.

Podle studie může brexit změnit vyjednávání o rozpočtu EU, a nebo vést k radikální reformě společných financí, která by mohla ještě více prohloubit rozdělení mezi starými a novými členskými státy, severními a jižními částmi Evropy i mezi těmi bohatými a méně vyspělými.

Nemusí však nutně znamenat výrazný zásah do vládních výdajů. Hlavní výzvou pro členské státy podle studie totiž není snížení rozpočtu EU jako takového, nebo zvýšení národních příspěvků, ale komunikace s občany o tom, že reforma financování je nezbytná, ale nakonec může zvýhodnit všechny členy EU.

Zvýšit příspěvky nebo snížit výdaje

EU má na výběr dva hlavní scénáře, jak se vyrovnat se ztrátou britských financí.

První možností je zvýšit příspěvky členských států do rozpočtu přes hrubý národní důchod (HND), tedy jeden ze zdrojů příjmů, který dnes tvoří téměř 70 procent rozpočtu EU. V takovém případě budou země, které dnes do společné kasy odvádějí nejvíce národních příspěvků, ještě více finančně zatíženy, protože budou muset dorovnat ztrátu 10 miliard eur.

Česko by po odchodu Britů mohlo platit do společného rozpočtu zhruba o 7,5 % více. Podle Terezy Hrtúsové z EU Office České spořitelny by to znamenalo navýšení o zhruba 3,3 mld. korun

graf1

Zvýšení příspěvků členských států do rozpočtu EU pro vyrovnání ztráty 10 mld. eur. Zdroj: Evropský parlament na základě údajů Evropské komise

Propast ve společném rozpočtu po odchodu Britů z EU je možné vyplnit také zmenšením velikosti rozpočtu o tolik, kolik Británie dosud přispívala. To by však mělo negativní dopady na takzvané čisté příjemce, kteří by z EU dostávali výrazně méně než dnes.

Dále se uvažuje o novém vlastním zdroji financí, který by nijak nezatěžoval národní kasy. Mohlo by se jednat třeba o emisní daň generovanou přímo z evropských politik, což zmiňuje i diskusní dokument o budoucnosti financování EU.

SZP v ohrožení

Každý členský stát dostává ze SZP odlišnou částku peněz na odlišné výdaje. Zatímco někteří – Francie, Německo, Španělsko a Itálie – preferují přímé platby (první pilíř SZP) nad prostředky pro rozvoj venkova (druhý pilíř SZP), u jiných – Rumunska, Portugalska nebo Rakouska – tvoří druhý pilíř až 40 % celkové alokace ze SZP.

V současném programovém období tvoří přímé platby až 70 % výdajů SZP, tedy zhruba čtvrtinu celkového rozpočtu EU. Zbytek je vyčleněn na rozvoj venkova.

V ČR dnes směřuje 23 mld. korun na přímé platby zemědělcům a 8 mld. korun na rozvoj venkova. Pravidla SZP ale umožňují přesouvat část prostředků (15 až 25 %) mezi oběma pilíři.

Odchod Britů ale podle předpokladů povede k úpravě takových pozic. Evropští farmáři proto musí počítat buď se zvýšením výdajů, snížením příjmů nebo celkovou úpravou struktury SZP ve formě spolufinancování, představení nových nástrojů nebo vymezení nového alokačního kritéria.

Zastropovat či nezastropovat? Podívejte se na video ˃˃˃˃

V případě scénáře číslo dva, který počítá se snížením výdajů o 3 miliardy eur odpovídající britským výdajům na SZP, budou podle studie EP tratit všichni – čistí plátci i čistí příjemci.

Například Polsko, jeden z největších čistých příjemců financí ze SZP, by přišlo o 230 milionů eur, a Řecko, druhý největší příjemce, ztratí 140 milionů eur ze SZP. Pozice čistých přispěvatelů, jako je Lucembursko nebo Belgie, se podle odhadů naopak zlepší pouze minimálně.

Dorovnání třech miliard eur by naopak více zasáhlo ty, kteří do rozpočtu přispívají více, než z něj dostávají. Na ty, co více čerpají, by však dorovnání ztrát nemělo téměř žádný vliv.

„Vezmeme-li v úvahu, že by výpadek z hlediska zemědělství byl zhruba třetinový, ČR by musela čistě hypoteticky navýšit svůj odvod do zemědělství ve výši 1 mld. korun,“ vypočítává Hrtúsová.

Brexit však může způsobit pokles výdajů SZP až o 10 miliard eur. Tento scénář by podle odhadů EP zvýhodnil velké čisté přispěvatele do SZP – Německo, Itálii a Nizozemí. Největší dopad by naopak zaznamenaly nejchudší země jako Bulharsko, Rumunsko nebo Litva. Čím větší objem financí totiž země ze SZP získává, tím pro ni bude vliv brexitu horší.

Jednou z možností, jak snížit výdaje na SZP, je omezit přímé platby. „Ze strany Evropské komise se již nyní ozývají návrhy na zastropování výše přímých plateb, což by znamenalo úsporu, ale zároveň by to nejvíce dopadlo na Českou republiku, která má nejvyšší průměrnou plochu na farmu v EU,“ připomněla Hrtúsová.

graf2

Alokace výdajů SZP pro každý členský stát na období 2014-2020 (v milionech eur). Rozděleno na přímé platby a rozvoj venkova. Zdroj: Generální ředitelství pro rozpočet, Evropská komise

Reforma SZP však může přinést i své ovoce. Podle výzkumu totiž úprava struktury SZP ve směru větší odpovědnosti členských států za příjmy svých zemědělců může posílit účinnost a udržitelnost evropského zemědělství.

Spolufinancování SZP

Společná zemědělská politika je dnes jedinou politikou EU, která stoprocentně financuje příjmy občanů EU, konkrétně těch zemědělských. V současném kontextu brexitu a důrazu na jiné priority je to však dále neudržitelné.

Dalším ze scénářů, jak se se vzniklou propastí v unijním rozpočtu vypořádat, proto může být založení režimu spolufinancování zemědělství mezi EU a členskými státy. SZP by se tak mohl přetvořit na systém podobný kohezní politice, na jejíž financování se do větší či menší míry podílí jak EU, tak i členské státy samotné.

Studie EP odhaduje, že tento mechanismus může snížit výdaje rozpočtu o 14 %, podle některých oborníků dokonce o jednu třetinu. Evropský rozpočet by tak díky spolufinancování ušetřil 8 až 14 miliard eur v závislosti na míře spolufinancování. Využití spoluúčasti by rovněž mohlo povzbudit větší spravedlnost a lepší zacílení prostředků k příjemcům podpory, samotným farmářům.

Velkým zemědělcům hrozí omezení dotací. Více ˃˃˃˃

Hlavní limitem ale je, že návrh nemá dostatečnou podporu členských států. Tratily by zejména ty země, které jsou dnes závislé na prvním pilíři (přímých platbách), jako již zmíněná Francie či Španělsko.

Naopak výhodu ze snížení přímých plateb by měli ti, kteří čerpají velkou část zemědělských dotací na rozvoj venkova, například Rumunsko, Portugalsko nebo Rakousko. Vliv na čisté plátce a čisté příjemce by to mělo nepatrný.

Studie EP se také zamýšlí nad hlubšími zásahy do současného rámce SZP. Aby se vyrovnala ztráta 10 mld. eur po odchodu Britů z EU, experti například navrhují založit systém spolufinancování přímých plateb pouze ve starých členských státech (EU-15).

Tím by 15 členských států připojených do Evropského společenství před rokem 2004 muselo financovat třetinu přímých plateb mimo jejich vlastní rozpočet. Největší ztráty by zaznamenalo zejména Španělsko, Francie a Německo, negativní dopad by kromě nich pocítilo také Řecko či Irsko.

Výhody by to mohlo přinést Polsku, Rumunsku, a dokonce i Česku, jejichž čistá bilance (příspěvky do rozpočtu EU minus příjmy z EU) by se místo záporných hodnot mohla těšit pozitivnímu trendu.

Dopady pocítí i britští farmáři

Nejen Evropský parlament zajímají dopady brexitu na EU. V kontextu odchodu Velké Británie z Unie se v poslední době objevuje řada dalších studií, které hodnotí možné následky vystoupení na různé oblasti.

Obavy panují i v samotném Spojeném království. Negativní dopady by totiž odchod z jednotného trhu a ztráta příjmů z EU mohl mít na britskou krajinu a živočišný sektor, který na ostrovech dominuje.

Britští zemědělci by měli zejména počítat se ztrátou svých příjmů a se zvýšením nezaměstnanosti v zemědělství, kde až 60 % zaměstnanců tvoří cizinci.

Již po referendu minulý rok také došlo v Británii k výraznému zvýšení spotřebitelských cen, především potravin.

Uvalení podmínek WTO a kvót by navíc mělo fatální následky pro exportně orientovanou ekonomiku.

Studie britského think-tanku Chatham House však vidí v brexitu i výhody.

Jedná se hlavně o otevření britského trhu celému světu, což budou moci ocenit zejména spotřebitelé. Brexit by také podle očekávání mohl vytvořit příležitosti pro reformu britského zemědělského sektoru zdůrazňující technologické inovace.

REKLAMA
REKLAMA