Jak by měla vypadat nová architektura azylové a migrační politiky?

Jak by měla vypadat evropská azylová a zahraniční politika? Měl by se současný přístup částečně upravit nebo je potřeba nastavit zcela nový? Zuzana Števulová a Martin Rozumek přináší společný náhled na aktuální problematiku migrace.
azylová politika
© Shutterstock / nito

Zuzana Števulová je ředitelkou Ligy za lidská práva v Bratislavě. Martin Rozumek je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU).

Policy paper byl vybrán v call for papers v rámci projektu „Azylová a migrační politika EU do roka a do dne“. Projekt realizuje AMO a Institut aktivního občanství ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung. Názory vyjádřené v textu nejsou oficiálním stanoviskem těchto organizací.

Abstrakt

Návrh vychází z faktu, že národní řešení v podobě restrikcí, plotů a protiprávního jednání v podobě refoulement (porušení článku 33 Ženevské úmluvy a článku 3 Evropské úmluvy) běžně používaného v členských státech EU ve střední a východní Evropě, může přinést pouze politické zisky domácím populistům a snad částečnou úlevu spočívající v nižším počtu nově přicházejících uprchlíků, ale nejedná se o řešení společné, odpovědné a solidární. Vede pouze k neúměrnému zatížení některých členských států EU, jako jsou Německo, Rakousko, Itálie, Řecko nebo Švédsko.

Navrhovatelé předkládají ideu skutečně společného CEAS (Společný evropský azylový systém – pozn. red.) spočívající v jednom azylovém řízení platném na celém území EU s jednou odvolací instancí, které by vedly společné týmy expertů primárně v místech s výraznými počty nově příchozích uprchlíků (Řecko, Itálie, Polsko, Malta, Maďarsko, Bulharsko, atd.) a které by byly koordinované Azylovou agenturou EU (EUAA). Žadatelé o azyl by byli povinni setrvat v těchto zemích po celou dobu azylového řízení. V ostatních zemích EU by též působily národnostně smíšené rozhodovací týmy, to vše pod silnou autoritou EUAA, jež by sjednocovala postupy, kvalitu a délku rozhodování včetně používání jednotných informací ze zemí původu. Zaveden by byl finanční mechanismus podpory pro více zatížené země EU, kterého by se musely povinně zúčastnit všechny členské státy EU. CEAS by zahrnoval i společně organizované a viditelné návraty, společné vyjednávání readmisí a dobrovolných návratů se zeměmi původu uprchlíků, je-li samozřejmě bezpečný návrat do těchto zemí možný. Jednotné by byly také formy mezinárodní ochrany – časově omezená doplňková nebo dočasná ochrana pro oběti vnějších nebo vnitřních ozbrojených konfliktů (Syřané, Iráčané, Afghánci) a azyl pro individuálně pronásledované osoby z azylově relevantních důvodů. Důležitým prvkem je také vydávání jednotného povolení k pobytu pro všechny uznané azylanty a držitele doplňkové ochrany, které by umožnilo volný pohyb azylantů v rámci EU. Jednotný by měl být také integrační program a princip poskytnutí pouze minimálních dávek v nezaměstnanosti po absolvování integračního programu. Zranitelným osobám by byly garantovány zvláštní záruky. Jednotný přesídlovací program (resettlement) a otevření pracovní a studentské migrace uprchlíkům je rovněž důležité, protože umožnění legálních cest k mezinárodní ochraně je jediná cesta jak zabránit tragédiím na hranících EU a obchodu s lidmi.

Návrh by měl vzejít ze zemí V4 společně – tyto země nebudou zatíženy z důvodu jednotného povolení k pobytu, spíše finančně v rámci kompenzačního mechanismu, a budou se moci poprvé v historii prezentovat jako nositelé reálného řešení společného problému. Obavy tradičních cílových zemí lze mírnit jednak omezeným přístupem k dávkám, dále jednotným integračním programem, jednotným, často časově omezeným povolením k pobytu a jednotnými návraty. Návrh má mít formu nařízení EU, které je přímo závazné a nečeká se několik let na transpozici nebo „netranspozici“ do národních právních řádů. Celý návrh předpokládá masivní finanční podporu do budování nového CEAS v Řecku, Itálii, Bulharsku a Polsku. Opozici lze čekat od národních azylových úřadů, které ztratí své hlavní nástroje v podobě restrikcí, porušování práva na hranicích, nezákonných detencí, nekonečných průtahů v řízení, nízké kvalitě rozhodnutí, atd. V případě realizace by návrh přinesl rovnoměrnější rozložení odpovědnosti v EU (příp. finančně nebo zprocesováním žádostí) a zohlednil by také zájmy uprchlíků, kteří často z objektivních důvodů nemohou či nechtějí zůstat v některých zemích EU (rodinné důvody, jazyková bariéra, atp.) a umožnění volného pohybu po udělení azylu by je motivovalo k využívání a dodržování azylového systému.

Celý policy paper naleznete v anglickém jazyce na stránkách Asociace pro mezinárodní otázky pod tímto odkazem.

REKLAMA
REKLAMA