Podporují Češi opatření na zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu?

Jaké povědomí mají Češi o změně klimatu a jaké dopady změny klimatu očekávají? Jaká opatření upřednostňují zavést a jsou ochotni přijmout zvýšení cen zboží v důsledku zavedení opatření na zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu? Jaké rozdělení nákladů na ochranu klimatu jim připadá spravedlivé?
shutterstock_569062588
© Shutterstock / leolintang

Článek původně vyšel v letním dvojčísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Na tyto otázky přináší odpovědi studie „Výzkum preferencí obyvatel pro klimatické politiky: Podporují Češi, Poláci a Britové jejich zavedení?“ (dále první výzkum) od I. Zvěřinové, M. Ščasného, M. Czajkowského a E. Kyselé a studie „Jaká adaptační opatření Češi upřednostňují?“ (dále druhý výzkum) od I. Zvěřinové, E. Kyselé, M. Ščasného a Z. Martínkové z Univerzity Karlovy, Centra pro otázky životního prostředí.

První dotazníkové šetření reprezentativního vzorku obyvatel ČR bylo provedeno v září a říjnu 2015 a druhé v únoru 2016. Vzorky z obou šetření odpovídají populaci z hlediska věku, vzdělání a regionu bydliště. Dotazováni byli obyvatelé starší 18 let prostřednictvím webového dotazníku zaslaného respondentům v aktivně spravovaném panelu či v prvním výzkumu v kombinaci s osobními ozhovory. Zatímco v prvním výzkumu odpovídalo 1581 českých respondentů (z toho 431 osobních rozhovorů), v druhém šetření byla data sesbírána od 3600 respondentů. Byli vyřazeni respondenti, kteří odpovídali příliš rychle a nevěnovali otázkám pozornost.

Pro většinu Čechů je hlavní příčinou klimatických změn lidská činnost

Téměř tři čtvrtiny Čechů vědí, že stupňování skleníkového efektu je způsobeno skleníkovými plyny a že hlavní příčinou jejich zvýšené koncentrace v atmosféře je spalováním fosilních paliv lidmi (viz Graf 1). Podíl dotázaných, kteří by tvrdili, že klimatická změna je hlavně způsobena přírodními silami, je malý (18%). Nicméně přetrvávají značné nejasnosti ohledně globálního oteplování a roli ozonové díry. Přibližně polovina respondentů souhlasila, že ozonová díra je hlavní příčinou klimatických změn. Na šest výroků o známých příčinách a důsledcích klimatických změn správně odpovědělo 1,7 % respondentů a 41 % odpovědělo správně na více než polovinu otázek.

Graf 1

Pozn. red.: Graf uvádí, kolik procent respondentů znalo správnou odpověď na položenou otázku.

Češi vnímají změnu klimatu jako hrozbu pro zvířata a rostliny, očekávají extrémní výkyvy počasí a přírodní katastrofy, ale negativní dopady na respondentovu zemi, region, rodinu, kvalitu života nebo zdraví jsou hodnoceny jako pravděpodobné menším podílem respondentů. Klimatickou změnu hodnotí jako vážný problém pro budoucnost ČR 39 % dotázaných. To podporuje názor, že klimatické změny jsou vnímány jako něco spíše vzdáleného, co respondenty zatím osobně nepoškodí (viz Graf 2).

Graf 2

Více než polovina Čechů očekává, že jejich domácnost bude v příštích 10 letech častěji vystavena dopadům sucha (56 %) a vln horka (52 %), aniž bychom před otázkami zmínili klimatické změny. Dvě třetiny předpokládají stejný výskyt vichřic a krupobití a téměř polovina si myslí, že se jich netýkají povodně (49 %) a sesuv půdy (43 %). Prvenství sucha a vln horka jako nejobávanějších životních pohrom potvrzují také hodnocení závažnosti daných jevů, kdy téměř polovina respondentů očekává v budoucnosti jejich závažnější průběh a druhá polovina shodnou závažnost jako v současnosti. Častější období sucha v regionech pak 63 % dotázaných považuje za důsledek změny klimatu (viz druhý výzkum z února 2016).

Zároveň většina Čechů nepředpokládá, že změna klimatu přinese pozitivní důsledky pro Českou republiku nebo pro ně samotné. Pouhých 12 % ve změně klimatu vidí nové příležitosti pro podnikání a 4 % souhlasí s názorem, že by v kraji došlo ke zlepšení ekonomické situace. Nejvyšší podíl souhlasných odpovědí dosáhl pozitivní dopad úspor za topení v zimních měsících, který zohlednilo 26 % dotazovaných, což je v souladu s očekáváním budoucích častějších vln horka.

Jaká adaptační opatření Češi upřednostňují?

Češi mají nízké povědomí o adaptačních a mitigačních opatřeních. Necelé dvě pětiny respondentů uvedly, že již slyšely o adaptačních opatřeních, která by mohla pomoci přizpůsobit se změnám klimatu a jejím důsledkům, a tím dosáhnout zmírnění škod (37 %), a slyšeli i o mitigačních opatřeních, která by mohly zmírnit samotnou změnu klimatu (42 %).

Dále byli respondenti požádáni ohodnotit konkrétní adaptační opatření, která by mohla být zavedena v České republice na snížení dopadů sucha. Dotázaní ve velké míře upřednostňovali přírodní opatření, která by podporovala zadržování vody v krajině, ať již díky změně způsobu hospodaření v lesích (72 %), nebo díky změně způsobu hospodaření na zemědělské půdě (69 %). Z technických opatření mělo vysokou podporu využití odpadní a dešťové vody (63 %). Zájem o zavedení výstavby velkých nádrží a přehrad byl mnohem nižší (38 %). Přibližně polovina dotázaných by podpořila vytvoření nebo aktualizaci varovných systémů a akčních plánů. Nejméně preferované se staly daně a poplatky za nadměrnou spotřebu vody, kdy bylo pro zavedení opatření 18 % respondentů a proti 30 %.

Graf 3

Jaké politiky na zmírnění změny klimatu Češi upřednostňují?

Cíle EU na snížení emisí skleníkových plynů o 20 % do roku 2020, o 40 % do roku 2030 a o 80 % do roku 2050 jsou obecně dobře přijímané veřejností. Nejpřijatelnější vizi pro českou populaci představuje snížení emisí o 20 % do roku 2020, kterou spíše a rozhodně podporuje 69 % respondentů a proti se vyjádřilo pouhých 8 %. Ostatní politiky jsou ale také dobře přijímány minimálně třemi pětinami respondentů, proti se vyjádřilo maximálně 12 %, a to v případě snížení emisí do roku 2050.

Za nejúčinnější politické nástroje, které umožní dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů o 80 % do roku 2050, Češi nejčastěji považují dotace na úsporu energií. Dále považují za účinné technologické a energetické normy, daně a poplatky na energie a emise, obchodování s emisními povolenkami, odstranění dotací poškozujících životní prostřední a poskytovaní informací.

Nicméně účinnost není pro občany jediná důležitá vlastnost politických nástrojů. Politické nástroje mohou být při zavádění kritizovány z omezení svobody obyvatel a zároveň i hůře akceptovány. Za nejvíce omezující byly označeny daně a poplatky na energie a emise. U ostatních nástrojů respondenti neočekávají omezení své svobody v případě jejich zavedení, za nejméně omezující bylo považováno poskytování informací (viz Graf 4).

Graf 4

Když lidé uvažují o politických opatřeních, zvažují celou řadu jejich vlastností v závislosti na svých vlastních hodnotách, přesvědčeních. Proto skutečnost, že lidé hodnotí některou z vlastností opatření pozitivně, ještě nemusí znamenat, že by chtěli takové opatření zavést.

Češi nejvíce preferují odstranění dotací činností a výrobků poškozujících životní prostředí a poskytování podpory environmentálně šetrných aktivit. Za nejméně preferovanou možnost byly zvoleny povolenky, které byly hodnoceny významně hůře než daně, i když jsou zavedeným nástrojem.

V případě vzniku nových příjmů do státního rozpočtu v důsledku zavedení nových politik by respondenti dávali přednost jejich využití na ochranu životního prostředí, snížení současných daní a zlepšení veřejných služeb, dále také pro řešení sociálních problémů, snížení státního dluhu a investice do vědy a výzkumu. Zatímco některé nástroje politik jako daně a povolenky mohou vytvářet nové příjmy do státního rozpočtu, jiné nástroje jako podpory a technologické standardy nové příjmy do státního rozpočtu negenerují. V případě podpor je naopak třeba najít zdroje financování. Zavádění poplatků za technologie znečišťující ovzduší a podpora vývoje nových (méně znečišťujících) technologií by také mohlo vést ke zvýšení nákladů podniků, které by tyto zvýšené náklady mohly promítnout do cen výrobků.

S vytvářením nových politik tak souvisí otázka, jakým způsobem budou rozdělovány náklady na snižování emisí. Většina považuje za spravedlivé, aby náklady byly rozděleny dle výše produkovaných emisí (politika platících znečišťovatelů), ať již v případě zemí Evropské unie (82 %), ale i v případě obyvatel ČR (80 %) (viz Graf 5). Rozdělení nákladů na základě emisí je nejen vnímáno jako spravedlivé ale je také pro Čechy nejpřijatelnější, a to jak v případě rozdělení nákladů mezi zeměmi EU tak mezi obyvateli. Nejméně lidé upřednostňovali politiku, při které by každý občan platil stejnou částku. Zároveň bylo takové rozdělení nákladů mezi občany vnímáno jako nejméně spravedlivé, kdy 60 % ho považovalo za nespravedlivé a pouhých 22 % za spravedlivé.

Graf 5

Zajímavé výsledky vzešly, když respondenti měli svou ochotu snížit emise k příslušnému roku vyjádřit i finanční částkou, o kterou by se zvýšily náklady domácnosti. České domácnosti byly ochotné platit v průměru okolo 350 Kč měsíčně čistě jen za dosažení snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 nebo 450 Kč měsíčně za 80 % snížení emisí do roku 2050. Celková průměrná ochota platit za balíček politiky byla však vyšší a pohybovala se mezi 450–1800 Kč měsíčně, přičemž tato částka závisela na způsobu rozdělení nákladů mezi zeměmi EU a mezi obyvateli ČR. Zde uvedené částky jsou průměry a preference lidí jsou různé, takže část dotázaných by vůbec nebyla ochotna platit (33 %), někteří by byli ochotni přijmout jen mírné zvýšení nákladů (28 %) a někteří i vysoké zvýšení nákladů domácnosti (39 %).

Za potenciální překážku k přijatelnosti politik na ochranu klimatu lze považovat skepsi ohledně úspěšnosti daných politik. Polovina respondentů považuje za nepravděpodobné, že všechny státy EU splní své závazky snižování emisí a také že ostatní státy světa přiměřeně sníží své emise. Jedna třetina neočekává (32 %), že by byla zavedena opatření pro snižování emisí skleníkových plynů a přibližně 20 % lidí si není jisto, jestli taková politika bude ve skutečnosti zavedena. Pokud ale dojde k jejich zavedení, téměř polovina (44 %) věří, že jsou schopny dosáhnout očekávaných výsledků.

  • majklk

    Proč neřeší změny klímy naše elita a nezakazuje nám používání zdraví škodlivých látek?

REKLAMA
REKLAMA